A promlouvám ke všem nacionalistům apod. lidem, přestaňte s nenávistí k jiným lidem, neřiďte se primitivními pudy, obraťe se k jediné oposici, která bojuje proti židovstvu už skoro 2000 let, katolické Církvi (konec boje 1968-II. Vatikánský koncil), já vím, že jste smutní, přidejte se do řad křesťanů, ve stopách našich předků!

Kdyby tady nebylo to (jak říkáte) „žido-křesťanství“, kdyby sv. Pavel nedorazil do Říma a nezasloužil se o šíření víry, islámská vlna by se převalila přes riztříštěné kmeny slovanů, germánů a románů a vězte, že byste si až dodnes tykali s Alláhem…

Proto řekněme STOP NWO-JWO-JEW WORLD ORDER, STOP!

Pro studium pojďte zde:

http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/

Nacionalisté jsou tedy vedeni lží jménem nacionalismus, jež byl určen k dalšímu rozdrolení Svaté Říše Římské a ostatních Říší. Dneska je ale situace jiná, nacionalismus je alespoň trochu potřebný, ale ne nejnutnější, aby zamezil vytvoření smíšené hnědé světové populace v jedné světové republice, jak si přejí zednáři i Židé (Rabín Judel to hezky vysvětlil…) Kdybychom si meli představit bojiště, tak tito tzv. nacionalisté stojí na úplně jiném poli, než na kterém se bitva odehrává, navíc mají chabou výbavu, zbraně Židů (rasismus, antikřesťanství a nenávist k ostatním) a zbroj z papíru. Nemají tu pravou Boží zbroj (Efeským 5:10-18), která jediná dokáže prorazit a zničit satanský pancíř Židů, kteří si mylně myslí, že jsou stále vyvolení, Bůh řekl Židům, že pokud budou jakkoliv konat proti jeho vůli nebo ho neuposlechnou v tom, co jim zjeví,  stihne je velký trest a zatracení, takže Židé jsou vlastně národ zatracený a bohovražedný. Tímto vyzývám všechny nacionalisty, neonacisty apod. lidi, kteří ví, že Židé se snaží ujařmit celý svět a zavézt NWO-Diktaturu pod vedením židovské šlechty, obnovte svůj duchovní rozměr, Židé ho mají naprosto 100%, vy jste na kolem 0%! Přemýšlejte o své DUCHOVNÍ IDENTITĚ. Mějte úctu k předkům, vraťte se ke svým kořenům, které začali růst vznikem katolické Církve, obraťte se na pravou Církev Kristovu, Katolickou Církev, jak řekl náš Pán Ježíš Kristus apoštolu, pravověrnému Židu vyčkávajicího Mesiáše, sv. Petrovi: „„Tu es Petrus, et super hanc petram aedificabo ecclesiam meam, et portae inferi non praevalebunt adversus eam“. (Ty jsi Petr, to znamená skála a na této skále postavím svou Církev, a brány pekla ji nepřemohou.) Matouš 16:18.
Petr byl prvním papežem katolické Církve, kterou vytvořil a která je jediným prostředkem s věčnému životu. Ježíš Kristus řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit ve
tmě, nýbrž bude mít světlo života“ (Jan 8,12).  Na závěr snad jen říct, že boj židovstva probíhá už 2000 let proti katolické Církvi, pravému křesťanství, a pokud si tohle my gojímové neuvědomíme, nikam se nepohneme a nikdy nebudeme moci zvítězit. Ale my zvítězíme, neboť nám to náš Pán Ježíš Kristus slíbil, a sv. Jan to dokonce viděl, viděl porážku a uvržení Satana, viděl ho, jak je v okovech vhozen do pekla, ohnivého jezera a se všemi, kteří bojovali proti Synu Božímu (hlavě katolické Církve) a jeho Církvi ( tělu Kristovu) a jemu samotnému. Takové čeká trest nejvyšší a nejbolestivější, tam bude skřípění zubů a věčný nářek bolesti…

Kristovi služebníci se nemusí bát, neboť Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život…Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, nezemře navěky…“ (Jan 11:25,26)

†Boj už byl vyhrán, buď jeho vítězem, buď Kristovým, Božím služebníkem†

Zdroj:

http://sightlessworld.wz.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=83

www.jewcrimes.com

http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/

http://www.jewwatch.com/index.htm

http://www.natia.cz/vyber/vyber_cz.asp?page=2&subpage=0&sublevel=6

I sám sv.Pavel byl Žid, farizeiec, říkal o sobě, že byl krutý, dodržoval Zákon a snažil se zabíjet první křesťany, pak se mu ale k cestě do Damašku zjevil Ježíš Kristus, on ohromen poklekl na kolena a vyslechl ho, pochopil, že Ježíš Kristus, syn Boží je tím očekávaným Mesiášem (Malachiáš 3:23). Pokolení zmijí a hadů, satanské farizeiské  židovstvo ale nepolevilo. Mnozí z nich uvěřili, zbytek odmítal uznávat Ježíše a tak za několik století se vší zlostí sepsali Talmud, knihu bludů a lží o Ježíšovi, tímhle ubohým dílem si chtěli vynahradit fakt, že Ježíše viděli tisíce, když žil a kázal a když vstal z mrtvých. Nepochybně to byl důkaz, že byl a dosud je Božím, Hospodinovým synem.

Židovstvo je největším nepřítelem nás věřících (obzvlášť sionisté), ale sám sv. Pavel v písmu říká: „Kdokoliv, kdo bude konat dobro a uznávat Ježíše Krista za svého Pána, předně Žid, ale i Řek, bude zachráněn a spasen. Ale ten, kdo bude konat zlo a neuznávat Ježíše za svého Pána, předně Žid, ale i Řek, bude uvržen do ohnivého jezera plného síry za živa a pocítí Boží hněv.“

Přátelé, kdyby se našli židé v dnešní době, kteří by si vzali příklad z činů sv. Pavla, tak budou zachráněni před zhoubou a bude jim nejvíce přáno. Proč Židé nechtějí uznat Ježíše za Mesiáše? Proč? Protože jsou asi opravdu dětmi satana (Jan 8:44), takže nemůžou slyšet Boží slovo, protože ani nemohou. Ale myslím si, že by to určitě šlo, přestoupit na křesťanství. Takoví budou odměněni nejvíce a budou se spolupodílet na vládě s Ježíšem v Božím království (Zjevení 21:2)…

Co se týče vyvolenosti Židů; 1. list Korintským, 1:27-29: „Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.“

Prosím všechny zatracené Židy, kteří čtou můj příspěvek: Ještě není pozdě, můžete udělat jedinou rozumnou věc, obrátit se na křesťanství, aby jste nepocítili Boží hněv, satan je pouze hadem, kterého nakonec Bůh zničí a uvrhne do ohnivého jezera. Sláva Ježíši Kristu, navěky věkův.

Kamarádi v Bohu, rozšiřte tuto informaci všemi směry napříč republikou i světem. Židovládě na těchto stránkách je KONEC. Je v našich rukou, doufám, že tato úspěšná výhra bitvy povede k vyhrání války proti Židům, sionistům přesněji. Zveřejním dále některé užitečé informace, včetně IP adres všech Židů, kteří sem psali a chválili 666info. Těšte se!

A co se týče autorovi tohoto blogu, který podlehl gojímské chytrosti, vzkazuji toto: Jsem silně věřící katolík a plním vůli mého Otce, satan bude již brzy zničen, ten had, který po tisíce let sváděl národy, bude s ním konec. S autorem stránek se můžeme dohodnout.

ano je to opravdu tak, premiér Jan Fisher je nás bratr.

Já to vím mnoho let, s Honzou Fischerem se známe ze synagogy, mnohokrát jsme spolu slavili šábes , ale nechtel jsem to zde psát, aby se to nedozvedeli gojímové.  Honza se ale rozhodl ze svou víru nebude skrývat, a proto to sem mohu napsat. Jan Fischer není prvním židem ve funkci premiéra, ale je prvním, který je judaistou,  ti před ním ( např. Klaus, špidla) svoji víru před lidmi tajili. Nyní je ale naše moc tak velká, že už nemusíme nic tajit

www.daviddukevcr.wordpress.com

Ano bratři je o tak, bývalý velitel Ku-Klux-Klanu David Duke bude o víkendu přednášet v Praze a v Brně. To je strašné. Nevím proč vláda vůbec dovolí úhlavnímu nepříteli Židů vstup do České republiky.

Neměli bychom si to nechat líbit a měli bchom uspořádat protidemonstraci, nazvanou třeba „V Praze Dukea nechceme“

Před časem jsme se rozhodli že nebudeme na 666info přidávat další články. To však nznamená že bychom se s vámi nemohli podělit o zajmavý článek z jinho webu. 

Zde si můžete přečíst o nepokojích v Řecku, které jak jistě víte před nedávnem zorganizovali naši soudruzi- řečtí anarchisté. Anarchisté, ať již v České Republice, v Řecku nebo kdekoliv jinde jsou našimi soudruhy a musíme je všmožně podporovat. Proto si přečtětěe následující článek. Doufám e budete hrdí stejně jako já na úspěchy řeckých soudruhů

Jehuda

http://www.ideozlocin.cz/b32-recko-rozhovor-s-primymi-ucastniky.html

Redakce stránek 666info se rozhodla, že stránky nebudou nadále aktualizovány (pokud si to nerozmyslíme) a to ze dvou důvodů. Jednak nemáme čas a především, mnozí gojímové brali tyto stránky moc vážně, což mohlo vést ke vzniku antisemitských nálad v české společnosti. V době kdy v ulicích českých měst pochodují skinheadi protestující proti sionismu a nesoucí protižidovské transparenty, si nemůžeme dovolit Čechy provokovat. Při těchto záběrech: http://autonomnimedia.wordpress.com mi tuhne krev v žilách.  Hospodářská krize může vést k rozšíření antisemitismu, neboť Židé, kteří vládnou v evropských zemích a v USA, mohou být obviňováni z toho, že krizi způsobili. Proto nelze dávat antisemitům záminku tímto způsobem humoru. Ano, čtete dobře, tyto stránky nebyly myšleny vážně, chtěli jsme si udělat s gojímů legraci a zajímalo nás kolik lidí na to skočí. Zpočátku to bylo opravdu hodně lidí i když zanedlouho většina čtenářů pochopila že stránky nejsou míněny vážně. Objevovaly se teorie,  že na 666info píšou nežidé či dokonce antisemité. To není pravda, my všichni jsme ortodoxní Židé, členové pražské židovské obce. Naším cílem bylo dělat si legraci z gojímů, ale protože to někteří lidé brali vážně a odkazy na tyto stránky se začaly objevovat na antisemitských a dokonce neonacistických stránkách, musíme s tím skončit.

  Vážení spoluobčané, přece byste nevěřili že je něco takového možné. My Židé jsme až na výjimky dobří lidé a chceme být vašimi přáteli, tak jako tomu bylo po staletí. Přece byste nevěřili tomu, že podporujeme homosexuály a pedofily a propagujeme rasové míšení. Přece byste nevěřili tomu že chceme vpustit do Evropy desítky milionů barevných cizinců a že plánujeme vyvraždění bílých Evropanů. Vždyť kdo by pak na nás pracoval? Nevěříte snad tomu, že máme raději muslimy než vás, Evropany. Vždyť v Evropě se nám žije mnohem lépe než našim bratřím na Blízkém východě. My jsme lidé jako vy a nic proti vám nemáme, můžeme přece spolu žít v míru. Nakonec je to přece výhodné pro obě  strany. Podívejte se na země, ve kterých nevládneme, například na Irán, Severní Koreu, Zimbabwe, Lybii a další státy. Chtěli byste žít tak jako žijí lidé v těchto zemích. Jejich životní úroveň je nižší než vaše a vlády těchto zemí používají proti svým občanům ještě větší represe než vlády evropských zemí. Buďte rádi, že vám vládneme, vždyť si sami vládnout nedokážete a my to s vámi myslíme dobře.

 Je sice pravda že v naší svaté knize Talmudu jsou výroky hlásající nenávist ke gojímům, ale my se jimi neřídíme, my se řídíme Talmudem asi tolik jako vy Biblí. Dnešní Židé neberou Talmud vážně a mají rádi Gojímy. A přece nebudete věřit tomu že Tomáš Halík a Karel Sidon, dva staří ctihodní kněží spolu souloží při satanské mši. A nebo tomu že by se těchto mší zúčastňovali vrcholní politici. A také snad nevěříte že máme něco společného se satanisty. Ne vše byla jen legrace a nechápeme jak tomu mohli lidé věřit a dokonce jak to mohlo vyvolávat antisemitské nálady. Proto musíme skončit. A ještě jednou vás vyzýváme, nevěřte tomu co se zde píše, ani tomu co o nás píšou antisemité. My jsme dobří lidé a máme vás rádi. 

A na závěr jsme se rozhodli vystoupit z anonymity a ukázat vám jak vypadáme

Já (Jehuda Eisenkraft) druhý zprava čtoucí Tóru, Rabbi Judel první zprava, Izakstein druhý zleva, Kaganovič první zleva otočený zády, Šlomo Afterduft uprostřed mezi mnou a Izaksteinem, za mnou stojí Ariel Liebermann

http://nasofi.blogspot.com/

Sám jsem nevěeděl co to znamená, když jsem uviděl tyto stránky. Mysll jsem, že je to dílo nějakého blázna či recesisty. Pak jsem ale zavolal batru Íčku Langersteinovy a ten mi vysvětlil že je to nová taktika CIA a Mossadu. Je třeba se připravit na situaci kdy by se naše vláda nad Evropou zhroutila, a proto je třeba mít své lidi i v revolučním hnutí, aby pokud by taková situace nastala, zajistili  Židům co nejlpší podmínky v novém uspořádání Evropy.

Po revoluci mohl bratr Halík začít sloužit černé mše v kostele kostela Nejsvětějšího Salvátora na Křižovnickém náměstí 2, 110 00, Praha 1. Přes den slouží bratr Halík normální katolické mše a v noci satanské černé mše. I dnes patří jeho černé mše k vrcholným událostem společenského života v Praze a potkávají se na nich ministři a poslanci parlamentu se známými obchodníky a podnikateli, s diplomaty cizích zemí, mafiánskými bossy, známými umělci apod. I já jsem se dvakrát účastnil mše bratra Halíka a musím říci, že to byl nezapomenutelný zážitek a že budu muset na tyto mše docházet častěji. Já sám jsem byl na mši poprvé asi před půl rokem a podruhé minulou sobotu. Mše se koná každý týden v noci ze soboty na neděli. Stačí přijít o půlnoci před vrata kostela Nejsvětějšího Salvatora, zaklepat na ně a když vám vrátný otevře řeknete heslo Sláva Izraeli a můžete jít dovnitř. Ve vnitř čekají věřící oblečení v černých šatech a čekají na příchod kněze. Bratr Halík přijde na mši v černém kaftanu a na prsou má obrácený bílý pentagram a na hlavě černý klobouk. Přistoupí k oltáři, na kterém leží nahá žena (někdy je to naše sestra, jindy spolehlivá shiksa) a začne sloužit mši.

Bratr Halík stojí před oltářem, tvořeným nahou ženou s široce roztaženýma nohama a rukama a rozevřenou vagínou. V každé ruce drží černou svíci vyrobenou z tuku nepokřtěných dětí, na břiše má kalich naplněný močí prostitutky. Nad oltářem visí obrácený kříž. Trojúhelníkové hostie z mouky smíšené s námelem nebo z načerněného turínu jsou jedna za druhou žehnány tak, že je kněz střídavě vkládá dovnitř a opět vyjímá ze stydkých pysků ženy-oltáře. Po invokaci Satana a rozličných démonů následuje množství modliteb a žalmů, zpívaných pozpátku nebo prokládaných obscenitami…přičemž vše je provozováno v ochranném pentagramu, narýsovaném na podlaze. Pokud se Ďábel zjeví, má prý obvykle podobu chtivého muže s černou kozlí hlavou. Alespoň se to tak, říká, ale když jsem tam byl já, žádný Ďábel se nezjevil.

Při mši bratr Halík vzývá Satana, proklíná Ježíše Krista a říká o něm že to byl modloslužebník, který byl odsouzen za kacířství a po smrti se vaří v pekle ve vařících výkalech. O jeho matce Marii říká, že to byla prostitutka a tvrdí, že Ježíšův otec byl neznámý římský voják. Poté bratr Halík uráží i další křesťanské světce, plive na kříž a bere si do úst hostie, které pak vyplivuje za stálého proklínání Krista. Pak se bratr Halík modlí k Satanovi, aby zničil gojímy a aby sionisté ovládli svět. Všichni účastníci mše opakují jeho modlitby, plivají na kříž a nadávají gojímům. Nakonec začínají sexuální orgie, které jsou neodmyslitelnou součástí každé černé mše.

Při orgiích dochází k bičování, pálení modlitebních knih, cunnilingu, felaci a všeobecnému líbání zadku – vše za doprovodu oplzlého přednesu z Bible svaté a hlasitého plivání hlenu na kříž. Přitom souloží nejen muži a ženy, ale i muži s jinými muži a s dětmi. Sám bratr Halík souloží na oltáři s některým s přítomných mužů, naposledy souložil s bratrem rabínem Sidonem. Když jsem tam byl předtím, souložil s asi pětiletým děvčátkem. I ostatní věřící souloží s jinými muži, s ženami nebo s malými dětmi, podle své sexuální orientace. Já nejsem homosexuál ani pedofil, i když naše teplé bratry i naše pedofilní bratry podporuji, ale přesto jsem si přišel na své.Naposledy jsem souložil s naší milou sestrou ministryní obrany Vlastou Parkanovou. Vlasta je o téměř dvacet let starší než já, ale věřte že celá oblečená do latexu a s bičem v ruce je docela sexy. Černá mše bratra Halíka je nezapomenutelným zážitkem, a vy, kteří jste tam ještě nebyli se nezapomeňte zúčastnit.

Jehuda

Při svém pravidelném monitorování antisemitů jsem nrazil na stránky velmi nebezpečného neonacisty, vystupující pod přezdívkou Král Šumavy. Na jeho blogu www.kralsumavy.wordpress.com se nachází články o taktice revolučního boje, články propagující nenávistproti našim romským bratrům a sestrám, citáty z nacisticko antisemitské liteatury například z knihy hraběte gobineaua oO nerovnosti lidských ras a dalí závadné texty.  Král Šumavy sám o sobě píše, že je zlý diverzant a záškodník, útočící pomocí internetového zápisníku proti státní propagandě, liberalistické cenzuře, prohnilému parlamentářství a základům multikulturní společnosti.

Jeho zápisník naplňuje skutkovou podstatu trestného činu propagace hnutí směřujícího k zmrtvýchvstání národní velikosti, zapomenutého hrdinství, vznešené kultury a zdravé společnosti. Jeho zápisník trvale ohrožuje budování demokracie, rovnosti a tolerance. Multikulturní občanskou společnost si rozvracet nedáme!

Mluvčí občanského sdružení Parazit v tísni, pan Šimon Löwy, uvádí, že nejčastějšími oběťmi jeho podlých útoků jsou Židé ovládající česká masmédia a západní filmový průmysl, mezinárodní kapitalisté z Německa, Izraele a dálného východu, ovládající 4/5 českého národního průmyslu. V neposlední řadě také útočí na parazitující cikánská etnika a negativně se staví k legalizaci narkotik a adopci dětí buzera homosexuály, což je krajně netolerantní a rasistické.

Municí Krále Šumavy jsou přísně zakázané poznatky politologie, antropologie, eugeniky a historie, jeho zbraní je protistátní obrozenecká, vlastenecká a národovecká – tedy NACIONALISTICKÁ – literatura (de Gobineau, Alois Jirásek, Viktor Dyk a další), z níž často ve svých štvavých článcích cituje.

Jeho ideálem není dekadentní humanismus, moderna a anarchie , nýbrž síla, šlechetnost a jednota. Podporuje především obranyschopnost výjimečné a krásné indoevropské (tedy indoarijské) kultury, civilizace a té národnosti, která je nositelkou této kultury a civilizace, a s jejímž etnickým úpadkem i tato civilizace zanikne.

Na jeho blogu jsem narazil na velice zajímavý článek, ve kterém popisuje činnost různých vlasteneckých organizací a píše že tyto organizace pomáhají nám Židům. Inu, přečtěte si to sam:

Židé a vlastenci – společně proti národu

 Vlastenci! Ano, zajisté jste se s nimi již setkali. Jsou prý hrdí na to, že jsou Češi, chrání duchovní dědictví našeho národa, chlubí se sokolskou legitimací a ve skříni mají uloženou českou vlajku. V osobním rozhovoru k tomu druhým dechem dodávají, že volí Stranu zelených, míšení s negry je prý prospěšné, neboť to prý zkvalitňuje náš genofond a všichni lidé na světě by si měli být rovni…

Vlastenci na sto různých způsobů! Lépe řečeno demokratičtí vlastenci. Největšími českými vlastenci jsou samozřejmě Židé, koncentrovaní v jednotě Sokol. Tento rozplizlý výron hořečnatých muchomůrek stihl za dobu svého dvacetiletého nového působení zlikvidovat veškeré zbytky idealismu a nacionalismu, které snad v kruzích Sokolů přežívaly, a degradovat tak skutečné sokolství, bojovné, nacionalistické hnutí, na potupné fangličkaření nad židovskými pomníky. Tam, kde bývala dříve hrdost, bojovnost, národní vášeň a vojenskost, zívá dnes ustrnulá šablonovitost, humanitářská připosranost, šosáctví, vnitřní rozklad, duchovní hniloba a servilita strašlivých rozměrů. Který ze Sokolů vůbec vlastní zbraň? Který by byl schopný a ochotný skutečně bránit národ? Kde byli tito vlastenci, když v Janově tekla česká krev v boji proti národnostnímu útlaku? Kde byli? Počkejte, já asi vím kde: zrovna vychovávali své cvičence k multi-kulturnímu soužití, demokracii, pacifismu, humanismu a zachovávání duchovního dědictví ! (viz. stanovy ČOS, čl. 2.) Nebo syčeli své jedovaté páry na české radikální mládí u TV H@vna. Stejně jako titíž vlastenci z doby Rakouska-Uherska na tisíce mladých nacionalistů, kteří se rvali s vojskem a policií v roce 1848 na barikádách v ulicích Prahy.

Dalšími velkými českými vlastenci jsou Bojovníci za svobodu, kteří se svorně plácají po ramenou s Židy, jací že jsou to hrdinové a válečníci, prý velcí vlastenci! Tento silně koncentrovaný roztok židovského bolševismu má dokonce tu drzost, že si bere do úst Kornilovce z bitvy u Zborova! Kdo z těchto tlachajících holokaustovníků a pořadatelů výstav židovské propagandy vůbec někdy bojoval za český národ se zbraní v ruce? Kde jsou naši bojovníci za svobodu, když naše vlast opět ztrácí suverenitu, kde jsou bojovníci za svobodu, když je národní majetek rozkrádán neslýchaným způsobem, kde jsou tito bojovníci v době, kdy český národ vymírá? Počkejte, já asi vím kde: zrovna hází špínu na Němce a Slováky… To aby na konci roku opět v hrníčku zacinkal dukát, až budou Bojovníci za svobodu svorně žebrat u vrátek svých židovských chlebodárců o dotace.

Přímo velkolepým vlasteneckým sdružením je Klub českého pohraničí, složený výhradně z židovských a komunistických vlastenců. Dokonce provozují i své regionální weby. Komunisté jsou obecně velkými vlastenci. Stačí si poslechnout projevy komunistických vůdců z padesátých let, kde se slovo vlastenectví vyskytuje snad častěji než proletariát. Kdo nerad kouká na černobílé filmy, ten se může podívat na jejich stránky: 26.10. Odhalení pomníku ochráncům československých státních hranic. Byli přítomni poslanci Parlamentu ČR za KSČM Stanislav Grospič, Zdeněk Maršíček, Josef Šenfeld, poslanec Evropského parlamentu a místopředseda ÚV KSČM Jiří Maštálka, charge d’affaires Kubánské republiky v ČR Bárbara Montalvo, Karl Kathert, plukovník pohraničních vojsk bývalé NDR, Marta Morávková z Českého svazu bojovníků za svobodu… Ach, už zase ti stateční vlastenečtí Bojovníci…ruku v ruce s Židy a komunisty při odhalování lampasáckého pomníku.

Dalším, vlastenectvím oplývajícím svazem, je Svaz politických vězňů, jehož činnost – kromě zachovávání různých duchovních dědictví českého národa a bojování za svobodu – spočívá především v žalování, stěžování a sepisování udání na Dělnickou stranu.  Nejlepší bude, když se podíváme do jeho historie přímo na proklamovaný web.  Po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 a po krutých čistkách prováděných komunistickými akčními výbory v jednotlivých svazech se konal ve dnech 8.a 9. května 1948 tak zvaný I. sjezd Svazu bojovníků za svobodu. Na něm došlo ke sloučení již očištěných ústředních výborů Československé obce legionářské, Sdružení osvobozených politických vězňů a Svazu národní revoluce. Během dalších let se změnily názvy některých sdružení, ale také celého svazu, který se přejmenoval na Svaz protifašistických bojovníků.

A jsme doma! Skutečně, název Svaz národní revoluce zde působí jako pěst na oko. A o tom, že právě legionářská obec byla za první republiky pilířem československého fašismu, o tom snad raději pomlčím úplně.

Stokrát raději budu spolupracovat s nacionálními socialisty z NO, kterých si mohu vážit pro jejich bojovnost, nezlomnost, odvahu a věrnost svým idejím – ať už spolu máme jakýkoliv (rozporuplný) vztah, než se dovolávat nějakého stáda zbabělých požidovštělých vlastenců!

Tisíckrát raději si podám ruku s mladým německým nacionálním socialistou, než dopustit, aby tu určovala zdegenerované repliky národních zájmů klika nějakých odporných vlasteneckých tlachalů, senilních udavačů a salónních ustrašenců. Protože je obrovský rozdíl mezi nacionalismem, láskou k národu a jeho vznešené kultuře, a tzv. vlastenectvím, loajalitou k prohnilému státu, opředenému přízraky Masaryka, Beneše, mezinárodního sionismu a světového liberalismu. A já jsem ryzí český nacionál, žádný servilní vlastenec!

Celý článek i s odkazy na stránky uvedených organizací najdete na 

http://kralsumavy.wordpress.com/2009/02/02/zide-a-vlastenci/

Co z toho plyne pro nás? To že musíme zmíněbné organizace všemožně podporovat a propagovat a případně do nich i vstupovat, neboť bojují za naši věc

Jehuda

Šokující názory prezentoval v úterý na přednášce profesor prestižní školy pro diplomaty ruského ministerstva zahraničí Igor Panarin. Podle něj americký prezident Barack Obama letos v USA vyhlásí stanné právo. Příští rok se Spojené státy rozpadnou na šest autonomních oblastí, přičemž Aljaška se vrátí pod ruskou kontrolu. Rusko se pak spolu s Čínou stane páteří nového světového pořádku.

4. 3. 2009 20:13 – MOSKVA

„Je velká pravděpodobnost, že kolaps Spojených států nastane do roku 2010,“ řekl Panarin v úterý desítkám studentů, profesorů a diplomatů na pravidelné přednášce na Diplomatické akademii ruského ministerstva zahraničí. Na tyto přednášky jsou tradičně zváni i zahraniční novináři.

Předpovědi Panarina, který býval mluvčím ruské kosmické agentury a údajně také analytikem někdejší sovětské tajné služby (KGB), zapadají do negativního pohledu na Spojené státy, který se z Kremlu v posledních letech šíří, poznamenala dnes agentura AP. Podle ní je to hlavně zásluhou bývalého prezidenta, nyní premiéra Vladimira Putina. Ten svého času neváhal přirovnat Spojené státy k nacistické třetí říši a obvinil Washington z odpovědnosti za nynější globální finanční krizi, která na ruskou ekonomiku těžce dolehla.

Americká „Sodoma a Gomora“ povede k rozpadu USA

Ve prospěch své předpovědi Panarin argumentoval mimo jiné tím, že Američané zaznamenávají morální úpadek, žijí prý v ohromném stresu, který se projevuje třeba střelbou ve školách, mají velkou část populace ve věznicích a prý také velký počet homosexuálů.

To, k čemu podle Panarina nepochybně dojde, je kolaps amerického snu. Prý by ho ale Americe nepřál. Předvídá ovšem, že ze současných celosvětových ekonomických zmatků vyjdou Rusko s Čínou velmi posílené. Tyto dvě země by prý měly společně usilovně pracovat v mnoha oblastech a vytvořit novou měnu, která by nahradila americký dolar.

Když se novináři po přednášce ptali, co Panarinovým teoriím říká ruské ministerstvo zahraničí, dostalo se jim odpovědi, že mají dotazy předložit písemně.

Rusko přežije

Panarinovi se však během dvaceti minut nepodařilo všechny v sále přesvědčit. Jeden instruktor se obrátil na Panarina, zda by přesněji také nepopsal vývoj v Rusku, které prožívá nejhorší ekonomickou krizi za deset let, přičemž někteří zmiňují i demografický kolaps a dokonce i možnou hrozbu rozpadu.

„Ke kolapsu Ruska nedojde,“ uvedl Panarin podle AP.

Co tomu říkáte bratři, to je srašlivá představa. Doufejme že se to nikdy nevyplní. Rozpad USA- hlavní a téměř jediné základy naší moci. Kdyby se USA rozpadly, nebo kdyby se tam k moci dostali gojímové, tak my bychom si mohli akorát tak jít hodit mašli. Ani útěk do Izraele by nás nezachránil. Jakmile by padly USA nebo jakmile by bílí Američané svrhli naši vládu, na Izrael by se vrhla miliarda muslimů a do týdne by všem našim bratrům ve Svaté zemi podřezali krky.

 

Bratři,

Jsem zdrcen a šokován rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, který odmítl zakázat nacisticko antisemitskou Dělnickou stranu, jak navrhl náš bratr ministr Vnitra Ivan Langer (vlastním jménem Langerstein). Věřil jsem že my sionisté máme soudy pevně ve svých rukou, ale je vidět že ne. Soudy v České republice jsou zřejmě skutečně nezávislé, a proto mohou vydávat rozhodnutí které ohrožují naši moc v této zemi. Nemá smysl abych psal o podrobnostech, přečtěte si článek z našich Košer internetových stránek (Ž)IDNES.CZ:

 

Převzato z http://zpravy.idnes.cz/delnicka-strana-slavi-soud-zamitl-navrh-vlady-na-jeji-zruseni-puo-/domaci.asp?c=A090304_075308_domaci_cen

 

 

Dělnická strana slaví, soud zamítl návrh vlády na její zrušení

4. března 2009  7:53,  aktualizováno 16:18

Dělnická strana uspěla u Nejvyššího správního soudu v Brně. V pravomocném rozsudku zamítl návrh na ukončení její činnosti. O zákaz strany podezřelé z extremismu požádala vláda na popud ministra vnitra Ivana Langera. „Práce vnitra byla šlendrián,“ říká politolog Jan Charvát z Univerzity Karlovy.

 

Verdikt soudu rozpoutal potlesk a křik příznivců DS, kteří v síni rozvinuli vlajku se stranickým znakem. Předseda senátu Vojtěch Šimíček je okřikl a začal číst odůvodnění.

„Hlavní důvod zamítnutí je ten, že vláda neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, kterými by podložila některý z důvodů pro rozpuštění politické strany. Snažili jsme se podrobně vymezit všechny možné důvody a postup soudu, ale vláda nedokázala podložit žádný z důvodů, který by umožňoval rozpustit politickou stranu,“ řekl Šimíček.

„Výslovně jsme se obou účastníků řízení ptali, zda mají další důkazní návrhy, ale vždy bylo řečeno, že nemají. Soud postupoval maximálně korektně,“ podotkl soudce při čtení rozsudku.

Šéfa Dělnické strany Tomáše Vandase čekala před soudem asi dvacítka příznivců strany s potleskem a odznaky, šálami a vlajkou s ozubeným kolem, která je hlavním symbolem DS.

„V budoucnu bude následovat i vítězství v parlamentních volbách. A zcela určitě půjdeme tvrdě za svým cílem, abychom tuto vládní sebranku odstranili z vedení naší země a aby se tam dostali lidé slušní, čestní, kterým záleží na tom, aby Česká republika byla samostatným a suverénním státem,“ prohlásil před souvěrci Vandas.

Podle něj je verdikt prohrou ministra vnitra Ivana Langera, který by proto měl odstoupit. Sám ministr verdikt respektuje. „Soud vůbec poprvé popsal obecná kritéria, podle kterých rozhoduje v případě, že posuzuje návrh na zrušení strany pro rozpor s právním řádem,“ sdělil Langer.

 

Vandas před budovou soudu označil Langera za mafiána. „Verdikt znamená, že stále existuje právo a spravedlnost a že soud nepodlehl politickým tlakům mafiána Íčka, který si myslel, že diletantskými návrhy může dosáhnout zákazu konkurenční politické strany,“ uvedl.

Soudní jednání začalo v únoru. Vandas od počátku tvrdil, že k rozpuštění strany neexistují důkazy. „Návrh, tak jak ho předložila vláda, je tak absurdní, směšný a postrádající důkazní materiály, že soud, pokud si bude chtít zachovat svoji nezávislost, ho musí zcela rozhodně smést ze stolu,“ řekl.

Ministerstvo vnitra zastupoval ředitel sekce všeobecné správy Václav Henych, podle kterého jsou důkazy o propojení Dělnické strany s neonacisty zcela průkazné.

Také právnička Klára Kalibová nepochybuje, že Dělnická strana splňuje všechny náležitosti pro rozpuštění. „Analýza ale byla připravena špatně a já jsem ráda, že DS zakázána nebyla, protože to svědčí o nezávislosti a profesionalitě české justice,“ řekla iDNES.cz Kalibová z občanského sdružení Tolerance a občanská společnost.

 

Soudce musel jásající příznivce Dělnické strany okřiknout

Langer: rozhodnutí respektuji

„Ale i nadále budeme všechny, u kterých hrozí riziko porušování zákonů, velmi pečlivě monitorovat. Trvám na tom, že se svobodná soutěž politických stran a hnutí nemůže stát zástěrkou pro činnost neslučitelnou s fungováním demokratického právního státu a lidskými právy.

 

Paroubek: Langer je neschopný, musí z vlády

Rovněž předseda ČSSD Jiří Paroubek označil vládní návrh za špatný a Langera navíc za neschopného. Kabinet podle něho podcenil situaci a „neunesl důkazní břemeno“.

„Zásadní vina je na straně ministerstva vnitra, které nedodalo ani základní důkazy. Rozhodnutí NSS je tak spíše než o Dělnické straně rozsudkem o neschopnosti ministerstva vnitra, respektive samotného ministra Ivana Langera,“ uvedl v prohlášení Paroubek.

 

Zároveň znovu vyzval premiéra Mirka Topolánka, aby navrhl prezidentovi Langerovo odvolání.

„Dělnická strana nemá úctu k demokracii“

„Osobně doufám, že rozhodnutím NSS celá věc nekončí a Topolánkova vláda využije všech zákonných prostředků k rozpuštění Dělnické strany,“ dodal Paroubek. Nad rozhodnutím NSS vyjádřil lítost a nespokojenost.

„Populismus Dělnické strany a její neúcta k základním demokratickým hodnotám i tradicím české státnosti je zřejmá,“ uvedl šéf sociálních demokratů.

Předseda Dělnické strany Vandas už dříve ohlásil, že v případě zrušení by strana pokračovala dál, i když pod jiným názvem a logem.

Politolog a expert na extremismus Zdeněk Zbořil po vynesení rozsudku poukázal v České televizi na skryté nebezpečí rasismu a antisemitismu v české společnosti. „Existuje i na vyšší úrovni, než je Dělnická strana,“ řekl ČT Zbořil.

Upozornil i na nápadnou podobnost Vandasovy partaje s Německou dělnickou stranou, ze které před 2. světovou válkou vznikla nacistická NSDAP, v jejímž čele stanul Adolf Hitler. –

Dělnická strana

Vznikla 18. ledna 2003 na troskách Republikánské mládeže Miroslava Sládka, která byla ministerstvem vnitra rozpuštěna o rok dříve. V jejím čele stojí Tomáš Vandas, asistent výrobního ředitele blíže neurčené pražské stavební společnosti. Vandas se pravidelně zúčastňuje demonstrací pravicových extremistů, na nichž také pronáší projevy. V posledních komunálních volbách DS získala 3 mandáty.

 

Dělnické straně se věnuje i tento starší článek z deníku Týden:

 

Extremisté míří do politiky, varují odborníci

Převzato z:  http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/extremiste-miri-do-politiky-varuji-odbornici_106935.html

 

 

Neonacisté mají nakročeno do politiky. Experti vyhodnotili ve zprávě o stavu extremismu v Česku, že neonacisté se loni stmelili a zahájili útok na politickou scénu: menší lokální uskupení začala podporovat oficiální politická strana.

Malé lokální skupiny, kterým začala oficiálně propůjčovat Dělnická strana záštitu a podporu, tak získaly vstupenku na politickou scénu. „Lze očekávat, že neonacističtí extremisté budou pokračovat ve své snaze vydobýt si pozice na oficiální politické scéně,“ varují autoři zprávy o stavu extremismu v Česku, kterou má on-line deník TÝDEN.CZ k dispozici.

 

Fanoušků přibývá

Naděje na zařazení se mezi ostatní politické strany navíc roste ruku v ruce s množící se oblibou u části veřejnosti. „S nárůstem sympatizantů ze střední vrstvy oživla tendence k návratu do politiky,“ píší odborníci. A odhadují, že právě získávání sympatií mezi veřejností bude patřit mezi hlavní cíle aktivistů i nadále.

A extremisté podle odborníků slavili se svou strategií úspěchy. Například při pochodu litvínovským sídlištěm Janov vyjadřovali místní obyvatelé ultrapravicovým radikálům podporu.

Oproti předchozím rokům se tak radikálové postupně dokázali vrátit z uzavřených prostor na veřejná prostranství.

 

 Pomáhá jim krize

Právě nárůst obliby pravicových extremistů u české veřejnosti vidí experti jako největší bezpečnostní riziko. Radikálové si totiž cíleně vybírají témata blízká každodenním problémům běžných lidí.

„U části veřejnosti tak mohou vzbudit falešný dojem, že jsou to právě oni jediní, u kterých se domohou zastání.“

Nahrává jim i to, že o přízeň usilují v době hospodářské krize. „Právě v době takových krizí mohou extremistické ideologie a jejich protagonisté začít dosahovat svých met.“

Extremisté se podle odborníků z ministerstva vnitra také stále více profesionalizují. Věnují pozornost stylu, image a především: naučili se pohybovat v mezích zákona. Téměř samozřejmostí se totiž stalo najímání právníků, kteří pomáhají aktivistům zorganizovat pochod, demonstraci či koncert tak, aby nedali policistů příležitost k zásahu.

Foto: Karel Šanda, ČTK

 

 

Bratři je to strašné. Kvůli tomuto antisemitskému rozhodnutí soudu jsme přišli o možnost rozdrtit naše úhlavní nepřátele v zárodku. V tomto nesouhlasím se sestrou Kalibovou (kterou dobře znám a vážím si jí jako zcela věrné a oddané sionistky), není správné že soudy v ČR jsou takto nezávislé. Nezávislost soudů musíme omezit, tak, aby nadále musely rozhodovat podle Talmudu. Pokud by NSS nebyl vázán českými zákony a ústavou ČR, ale Talmudem, musel by DS rozpustit.

 

Obávám se, že teď už DS nic nezastaví. Zanedlouho budou volby do Evropského parlamentu, kde DS získá několik procent hlasů, nevíme jestli se do EP dostane, ale v každém případě překročí hranici 1,5% hlasů pro přidělení státního příspěvku. DS tak získá miliony ze státního rozpočtu, čímž se vyřeší její hlavní problém a to je nedostatek peněz na volební kampaně. Po příštích volbách máme DS v parlamentu a co potom….

  Radím vám, milí bratři a sestry, abyste pro jistotu již dnes zažádali o izraelské občanství, pokud ho ještě nemáte. Stačí prokázat že alespoň jeden z vašich prarodičů byl Žid a máte na občanství nárok. A pak, kdyby se někdy naše nadvláda nad Českou republikou zhroutila a Tomáš Vandas se stal premiérem, by pak stačilo nasednout do letadla a odletět do Tel Avivu.

   Slavný britský historik Edward Gibbon v knize Úpadek a pád Říše římské o tom píše:

Za vlády císaře Traiana Židé v celém Východním Středomoří povstali proti Římanům a povraždili všechny Řeky na území, která dočasně ovládli. Jen v Kyréné, (dnešní Lybie) zahubili 220000 Řeků, na Kypru 240000, v Egyptě pak další velké množství. Mnoho z těch nešťastných obětí bylo rozřezáno na kusy pilou podle vzoru krále Davida. Vítězní Židé polykali maso, lízali krev a opásávali se vnitřnostmi jako opasky. Na Kypru bylo ve snaze založit nezávislý židovský stát v jednom dni povražděno veškeré nežidovské obyvatelstvo ostrova. Nakonec však římská armáda po dlouhých a těžkých bojích povstání potlačila.

Nic bližšího se mi o těchto zajímavých událostech najít nepodařilo, pokud někdo víte něco víc, můžete to sem napsat.

        Zato se mi však podařilo sehnat zajímavý článek o vyvraždění bílých gojímů na ostrově Santo Dominigo (Dnešní Haiti) před dvěma sty lety. Článek je z knihy Bibli Bieleho muže od známého amerického antisemity a zakladatele Hnutí Kreativity Bena Klassena- viz článek: Monitorování antisemitů- Hnutí Kreativity. Celou knihu Bibli Bieleho muže si můžete stáhnout na stránce  http://creativity-slovakia.com/holybooks.htm nebo www.phpbbplanet.com/forum/library.html ale většina obsahu této knihy jsou naprosté nesmysly a mě, jako pravověrného Žida, při čtení této knihy téměř ranila mrtvice. Článek je slovensky, nechtělo se mi ho překládat:

Hrozná Lekcia zo San Dominga

Predchodca Bielej Ameriky

Kedysi Kráľovský Klenot Karibiku. Najzápadnejšia tretina karibského ostrova

Hispaniola sa dnes nazýva Haiti. Je to jediná čisto negerská „republika“ na Západnej

pologuli. Svoju nezávislosť má od roku 1804, čo je asi len o 25 rokov menej ako ju

má USA. Prd rokom 1789 bola táto malá nehnuteľnosť vo vlastníctve Francúzskych

a iných Európskych osídlencov, a v produktivite bola bohatá, alebo ešte bohatšia

ako všetkých trinásť Amerických kolónií dohromady.

Teraz Hniezdo Škodcov. Od roku 1804, pätnásť rokov neskôr, San Domingo,

ako ho nazývali v časoch Francúzskej nadvlády, leží v troskách. Biela populácia

bola brutálne týraná, vyvražďovaná a odstránená do posledného muža, ženy, či

dieťaťa. Od vtedy bujne rástla anarchia, chudoba, nešťastie, hlad a kanibalizmus.

Dnes, tak ako už dve storočia, je tou najzaostalejšou, chudobou trápenou

„republikou“ na Západnej pologuli a to aj napriek skvelému podnebiu a

produktívnej pôde.

* * * * *

Dobrá Lekcia Pre Nás. To nás núti všeobecne študovať históriu Haiti, nakoľko

verím, že v tom môžeme vidieť možnú budúcu deštrukciu Bielej Rasy v Amerike.

Pracujú tu tie isté sily, v hre sú tie isté problémy a používajú sa tie isté metódy –

všetky smerujúce k jednému ústrednému židovskému cieľu – deštrukcii Bielej Rasy.

Mali by sme sa (a aj sa musíme) priučiť túto veľkú lekciu z jeho histórie.

Rok 1789. Rok 1789 použijeme ako bod odchýlky v histórii San Dominga. V

tom čase, tak ako sme uviedli, bolo San Domingo rozkvitajúcou, prosperujúcou

francúzskou kolóniou, považovanou za „Kráľovský klenot“ francúzskych kolónií.

Bola to v skutku tá najbohatšia kolónia na svete. Populáciu tvorilo asi 40 000

Bielych, hlavne Francúzov a len zopár odvážnych dobrodruhov z Holandska,

Nemecka a iných krajín. V tom čase tam bolo aj asi 27 000 mulatov, z ktorých

mnohí boli slobodní a dokonca aj vlastnili majetok. Teraz k tomuto rasovému

zmätku pridajte približne 450 000 čiernych afrických negrov, z ktorých sa väčšina

narodila v Afrike, a boli aj rovnako diví a poddajní ako ich kanibalskí druhovia na

čiernom kontinente.

Najprosperujúcejšia. Pod vedením a nadaním Bielych vlastníkov plantáží táto

kolónia oplývala úžasnou prosperitou. V skutočnosti bola v roku 1789, aj napriek

veľkej hornatej časti tohto malého územia, bez pochýb považovaná za

najprosperujúcejšiu Európsku kolóniu. Všeobecne jej prosperita v každom uhle

vzrastala a plantážnici za tri predošlé roky zdvojnásobili investície aj produkciu.

Cukrom, kávou a bavlnou zásobovali nielen Francúzsko, ale až polovicu Európy.

Židovský Rozklad Vo Francúzsku. Pripomeňme si, že to bolo v tom čase ako

Židia vo Francúzsku vyvolávali Francúzsku revolúciu volaním „Sloboda, Rovnosť,

Bratstvo,“ – ako sa píše v „Protokoloch“, židovskými frázami na oslabenie a

zničenie nepriateľa. Tieto židovské myšlienky bolo čoskoro importované do San

Dominga aby mohli priviesť na túto rozkvitajúcu a prosperujúce kolóniu rozklad,

a deštrukciu. Boli plne zapojení do masakry Bielej populácie a premeny zbytku

trosiek na domorodých negrov.

Nová revolučná vláda vo Francúzsku však toho okrem exportovania jej

revolučných myšlienok spravila omnoho viac.

Zmiešaná Vláda a Rasovo Rôzni Poddaní. Hoci si tento klenot francúzskeho

koloniálneho impéria užíval svoj skvelý rozmach a prosperitu, civilno-militantná

zložka, nazývaná vláda, bola naopak hrozivá zmes tyranie a anarchie. Samotní

kolonisti však boli s týmito nepokojmi spokojní. A do toho sa ešte pridalo rasové

miešanie populácie. Nedostatok Bielych žien mal nevyhnutne za následok vzťahy

medzi Bielymi kolonistami a čiernymi ženami. Výslední mulati boli akýmisi

prostredníkmi medzi Bielymi a čiernymi, a boli známy ako „slobodní, farební

ľudia“. Keď ich počet dosahoval asi 27 000 a predstavoval značnú časť hodnoty

ostrova, stali sa faktorom strategickej dôležitosti, a to aj keď v roku 1789 ešte sále

nemali právo voliť.

Čierni Prevládali. Najpočetnejší boli samotní čierni Africkí otroci, s počtom

ako sme povedali asi 450 000. ako znalci tejto doby uviedli, čierni Africkí otroci

boli kliatbou San Dominga. Istý spisovateľ ich opísal ako „hašterivých, pyšných,

oddaných kradnutiu a klamstvu.“ „Afričania“, ako ďalej uviedol, „ostali rovnako

leniví“, a venovali sa rôznym poverám. Viac ako polovica otrokov sa narodila v

Afrike, no medzi rodákmi z Afriky a ich tunajšími potomkami bol len malý rozdiel.

Rasové Semenište. To bolo rasové semenište roku 1789. mulati nenávideli

Bielych a ich nadradenosť im silne závideli. Takisto nenávideli negrov a pozerali sa

na nich s neúctou a opovrhovaním. Negri prechovávali patologickú nenávisť voči

obom, mulatom i Bielym. Samotní Belosi (ako obyčajne) boli nešťastne rozdelení

na rôzne strany, no v otázke farby boli rázne jednotní. Sediac na vrchol tohto kotla

rebelských divochov a nepriateľských mulatov si Bieli uvedomovali, že akýkoľvek

prielom farebnej línie by znamenal deštrukciu ich majetku a ich samotných, a tak

Biela populácia žila v neustálom strachu z povstania čiernych.

Židovské Zápaly. Do tohto prosperujúceho, ale vriaceho kotla prišli židovskí

vykupitelia z Paríža. Oni samotní, ktorí nikdy neboli osídlencami, ale len otrokármi

a vykorisťovateľmi, boli pripravení rozpútať rozklad tohto „drahokamu západu.“

Spôsob akým to spravili by mal byť drsnou, ale veľmi hodnotnou lekciou pre

našich dnešných Bielych Rasových Druhov. Politika deštrukcie San Dominga bola

krok za krokom vyrobená v Paríži.

Revolúcia Vo Francúzsku. Keď správy zo 14 Júla 1789 o útoku na Bastilu v

Paríži došli na San Domingo, po ostrove vyvolali šíriace sa šokové vlny. Vláda bola

doma vo Francúzsku veľmi neistá a populácia sa usilovala o revolúciu. Židia so

svojimi rôznymi politickými organizáciami, z ktorých jedným bol mocný

Jakobínsky spolok, židovský predchodca dnešných komunistov, položili základy.

Ďalšia Parížska organizácia, ktorá mala obrovský vplyv na Bielych kolonistov zo

San Dominga bola organizácia nazývaná „Amis de Noirs“ – Priatelia Čiernych.

Prvá vec akú Národné zhromaždenie v Paríži spravilo, bolo uznesenie mnohých

nariadení v marci 1790, ktoré povoľovali každej kolónii formulovať svoj budúci

charakter a zriadiť konštitúciu pre svoju budúcu vládu. Namiesto stabilizácie tejto

situácie to len vyostrilo politické vzťahy medzi Bielymi a ponorilo ich do štádia

nevraživosti za pravdepodobnosť uzmierenia. Výsledná charta nikoho neuspokojila

a vo Francúzsku bola táto koloniálna konštitúcia dookola odsudzovaná.

Volebné Hlasy Mulatom. Tieto nezhody a nesúlady položili základ pre ďalší

krok. Začiatkom roku 1791 sa vlna otočila a vlna revolúcie v Paríži rýchlo narastala.

S manévrami agitáciou „Amis de Noirs“ a iných židovských frakcií, Národné

Zhromaždenie nariadením z 15. mája 1791 narušilo farebnú líniu v San Domingu, a

mulatom dala právo úradovať. To potom uviedlo do pohybu niekoľko udalostí

odkiaľ už nebolo návratu.

Predzvesti. Keď sa tieto novinky dostali na ostrov, mulati boli v extáze a

Bielych zalievali predzvesti katastrofy. Vedeli, že toto nariadenie je len dočasné,

že v skutočnosti odsudzuje otroctvo a znamená jeho koniec.

Zúrivý Biely Odpor. Bieli kolonisti boli zahnaní k činom a povstali v delíriu

zúrivého odporu. Guvernér Blanchelande bol rovnako šokovaný ako ostatní a do

Paríža poslal list, že „to môže mať za následok hroznú občiansku vojnu a stratu

francúzskej kolónie. 13. júla 1791 do Paríža napísal, že „nariadenie je považované

za vražedné pre kolóniu.“

Prosba o Pomoc. 20. februára 1792 Koloniálne zhromaždenie napísalo prosbu o

20 000 vojakov z Francúzska. No Jakobíni a „Amis de Noirs“ sa proti tomu pevne

postavili, a zaistili aby sa do San Dominga nevyslala žiadna skutočná pomoc.

San Domingo Bolo Odsúdené. Kolonisti, ktorý sa vrátil z Bordeaux opísal

situáciu následovne: „Môžete oznámiť, že je zo San Domingom koniec. Stane sa

jedna z troch vecí: Buď Bieli vyhubia všetkých mulatov; buď mulati vyhubia

všetkých Bielych; alebo z týchto nezhôd budú profitovať negri a zničia aj Bielych,

aj mulatov. V každom prípade môže byť San Domingo vymazané z máp Francúzska.“

Bodnutie Do Chrbta. Národný Výbor v Paríži však len prilial olej do ohňa.

Anuloval predošlé nariadenie a nariadil, že kolonisti môžu sami rozhodnúť o

volebnom práve. To všeobecne rozzúrilo mulatov. Potom v ďalšom nariadení z 4.

apríla 1792, opäť dali mulatom volebné právo a oslobodili všetkých negrov. No

zašli ešte ďalej: z Paríža poslali troch Civilných komisárov, aby posilnili nariadenie.

Keď tieto novinky dosiahli ostrov, Biela populácia bola zúfalstvom zničená.

Negri Povstali. To bol začiatok dlhej, temnej epochy hororu, vraždenia a masakry. Plantáže boli podpálené. Čierni negri povstali, mulati sa prikláňali raz na jednu, potom na druhú stranu.

Občianska Vojna. Nariadenie nasledovala anarchia a deštrukcia takých rozmerov, že sa to nedá ani opísať. Čoskoro nasledovalo nariadenie, ktoré dalo volebné práva všetkým čiernym Africkým negrom, no zmenilo to len málo. Rozpútala sa občianska vojna, trápenie a zabíjanie, a židovskí komisári nielenže nezmiernili vlnu, ale dokonca ju podnecovali proti Bielym ďalších desať rokov.

Pomoc Od Napoleona.

 Smrť a deštrukcia pokračovali až kým Napoleon

Bonaparte vo Francúzsku neuchopil železné uzdy pevne do rúk. Keďže bol

rozhodným a praktickým mužom, rozhodol sa skončiť túto idiotskú frašku. Poslal

svojho švagra, generála Le Clerca, s dvomi flotilami a 20 000 francúzskymi

vojakmi nastoliť poriadok a zachrániť kolóniu. Vyplávali 14. decembra 1801 a prvý

kontingent dorazil 19 januára 1802. v tom čase negri bujne zúrili po ostrove a mali

veľké, organizované armády vedené veteránmi ako boli generáli Toussaint,

Christophe, Dessaliness a mnoho iných podplukovníkov, všetci oddaní

masakrovaniu a vyhubeniu Bielej Rasy.

Ostrov Opätovne Získaný. Keď generál Le Clerc a jeho skúsení vojaci dorazili,

začali agresívne a skvelé ťaženie na opätovné dobytie ostrova, a nastolenie Bielej

nadradenosti. Za krátko dobyli mestá, pevnosti a strategické miesta ostrova. Čierni

povstalci boli zahnaní do lesov a hôr kde boli lovení. Čierni vodcovia sa čoskoro

vzdali a spojili sa s novým francúzskym vedením pokorným podriadením sa,

a potvrdením nekonečnej vernosti.

Vojská Napadla Žltá horúčka. Potom prišla jar a leto roku 1802 a s ňou aj

horúce, malarické podnebie, ktoré bolo pre neaklimatizovaných Európanov

záhubou. Asi v polovici mája zaútočila žltá horúčka. Horor, aký postihol zatratenú

armádu bol v celej histórii neporovnateľný. Svojmu švagrovi, Napoleonovi

Bonaparte generál Le Clerc napísal: „Ničivé účinky choroby sú neopísateľné.“ „V

súčasnosti strácam 160 mužov denne.“ Le Clerc bol sám veľmi chorý a väčšina z

jeho pomocníkov boli mŕtvy, alebo umierajúci.

Situácia Bola Zúfalá. Čierni vodcovia, ktorí predtým prisahali vernosť

francúzskej armáde začali dezertovať a plánovali masaker poškodenia a

zredukovania francúzskych síl. Situácia Francúzov začala byť zúfalá. Le Clerc

vedel, že umiera a tak požiadal Napoleona o poslanie posily a jeho náhrady. Napriek

zúfalej situácii spravil čo mohol aby klamal akú silu a zdroje má aby udržal

výbušných čiernych divochov pod kontrolou.

6. augusta Le Clerc napísal, že štyri pätiny jeho armády sú po smrti. Rovnováha bola slabá a stále slabla. Prosil a žobral Napoleona o okamžité zaslanie 12 000 čerstvých, aklimatizovaných vojakov, inak bude všetko stratené.

2. Novembra toho istého roku sa vrátil, no generál Le Clerc bol už mŕtvy. Po

ostrove opäť zúrila vzbura.

Viac Pomoci.

 Napoleon nepustil kolóniu. Poslal tam nového guvernéra, generála

Rochembeaua a 10 000 nových vojakov, ktorí sa pripojili k zbytkom Le Clercovho

kontingentu. Francúzska pozícia sa zlepšovala. Väčšina z vojakov, ktorí tam boli

prvýkrát a prežili však neboli aklimatizovaní proti hroznej chorobe. V každom

prípade, opäť bolo obdobie zimy a choroba utíchla.

Rochembeau bol rozhodnutý opäť získať stratenú pôdu. Bola to vojna rás, čierni

proti Bielym a vojna dostala ten najzúrivejší charakter.

Drastické Opatrenia. Rochembeau a Bieli kolonisti uznali, že ak chcú opäť

získať ostrov, musia prijať tie najdrastickejšie opatrenia. Musí to byť vyhladzovacia

vojna. Musia vyhubiť všetkých čiernych obyvateľov nad 12 rokov, nakoľko uznali,

že akýkoľvek neger nad 12 rokov, ktorý bol vojakom a viedol vojnu proti Bielym,

sa nikdy nevráti späť k práci na poliach a až do svojich posledných dní bude

potencionálnym povstalcom a vrahom. Musia byť nahradení novými otrokmi z

Afriky. To isté platilo pre ženy, ktoré boli ešte krutejšie ako muži.

Rochembeau postupoval vo svojej úlohe s nemilosrdnou silou. Počas marca a

apríla 1803 boli rebeli pomaly vyhnaní z otvorenej krajiny, zahnaní do lesných

skrýš a lovení.

Rochembeauov triumf rástol zo dňa na deň. Napoleon odvádzal 15 000 nových

vojakov na posilnenie armád počas nadchádzajúceho leta.

Angličania Zasiahli, Pomohli Čiernym. No história zasiahla. 12. mája 1803

neľahký Amienský mier skončil a začala vojna s Britmi. Vojna s Anglickom

znamenala umieračik pre San Domingo. Anglické flotily nielen odstrihli širšiu

pomoc pripravenej francúzskej armáde, ale Angličania dokonca pomáhali čiernym

rebelom a tak plameň povstania zahorel novou zúrivosťou. Odtrhnuté francúzske

posádky v pobrežných mestách boli prekonané a zmasakrované divými, čiernymi

jednotkami pod vedením Dessalinessa. 10. novembra 1803 generál Rochembeau

vyplával z prístavu Le Cap a vzdal sa očakávajúcemu anglickému admirálovi.

Francúzi Skončili. Pre Francúzov to bol koniec. Z 50 000 vojakov poslaných za

dva roky na záchranu kolónie len pár tisíc z nich opäť uvidelo Francúzsko, no aj tí

až po rokoch v anglickom zajatí. 10 000 námorníkov, ktorí zomreli na žltú horúčku

veľmi chýbalo pri Trafalgarskej bitke.

Bieli Boli Neľútostne Vyhubení. S deštrukciou francúzskej nadvlády

pokračovalo vyhubenie zvyšných Belochov s rastúcou krutosťou. Dessaliness,

uznávaný, čierny, vojenský vodca nestrácal s vyhlásením San Dominga za nezávislú

čiernu republiku. V decembri 1803 obnovil názov „Haiti“, aby úplne skoncoval s

koloniálnou minulosťou.

Vojna Mulatov a Čiernych. Ďalší rok pokračovala krutá vojna ostatných

čiernych a mulatských vodcov, no nakoniec nad všetkými zvíťazil Dessaliness a v

októbri 1804 potvrdil svoje víťazstvo korunovaním sa za „Cisára“, podľa štýlu

Európskych panovníkov.

Bieli Pozvali Čiernych. Odchod Francúzskej armády nebol tak úplne koniec

prítomnosti Bielych v San Domingu, teda už Haiti. Keď francúzska armáda v

októbri 1803 odišla, Dessaliness, aby udržal ekonomiku pred totálnym kolapsom,

sľúbil ochranu všetkým Bielym civilom, ktorí sa rozhodli ostať. Toto riešenie

dokonca priviedlo značný počet koloniálnych Belochov späť na ostrov. Nešťastné

obete zistili akú životnú chybu spravili až keď sa Dessaliness ustanovil za cisára.

Masaker Bielych. Ledva začal nový rok 1805 a už boli prijaté nové zákony na

masaker Bielych obyvateľov. Horor a brutalita ďalšieho vraždenia boli

neopísateľné. Vraždenie, ktoré začalo v prvých dňoch januára sa skončilo až 18.

marca. Všetky vraždy boli vykonané s extrémnou krutosťou. Muži a ženy boli sťatí

ženistami, ktorí im odsekli ruky a sekali ich do hrude. Niektorí boli dobodaní, iní

zmrzačení, iní vykutraní nožmi, a ostatní zarezaní ako prasatá. Všetci, do poslednej

ženy a dieťaťa boli zmasakrovaní.

Čierna Anarchia. Biela Rasa s pomocou židovských zradcov z Paríža vymizla a

Francúzsky „kráľovský klenot“ sa stal miestom plným anarchie, čiernou „republikou

Haiti.“

* * * * *

Teraz preskočíme väčšinu histórie tohto páchnuceho, čierneho hniezda na

ďalších 175 rokov, okrem niekoľkých doplnení, nakoľko sa netýka ničoho než

anarchie, teroru, špiny a biednej chudoby.

Späť k Otroctvu. Potom čo sa Dessaliness v októbri 1804 korunoval za „Cisára

Jacquesa I.“ a v marci 1805 zmasakroval všetkých Bielych, na ostrove neostal nikto

kto by donútil negrov pracovať. Dessaliness nariadil povinné práce (otroctvo),

ktoré boli omnoho horšie než aké negri zažívali pod Bielymi. Vlastným ľudom bol

tak nenávidený, že bol v roku 1806, dva roky po korunovácii, zavraždený.

Z výslednej anarchie vyústili dva negerské štáty: severný, vedený Henri

Christophe (Cisárom Henrim I.) a južný, vedený krutou rukou Alexandra Petiona,

doživotného prezidenta. Medzi týmito dvoma pokračovala rivalita a vojny. V roku

1818 Petion zomrel, alebo bol zavraždený, a Christophe sa ujal vedenia.

Christophe bol neobyčajne ostrý neger, nakoľko mal v sebe nejakú Bielu krv.

Stal sa nesmierne márnivým, arogantným, pompéznym a krutým. Vzplanulo proti

nemu rozhorčenie a vzbura. Keď si uvedomil bezvýchodiskovosť tejto situácie,

rozhodol sa v roku 1820 pre samovraždu.

Zbytok histórie Haiti je až do dnešných dní bezvýznamným pokračovaním

anarchie, krutosti a špinavej chudoby, preplneného ostrova divochov z doby

kamennej, neschopných udržať civilizáciu Bieleho Človeka a neschopných si

vládnuť, a čo j zo všetkého najhoršie, neschopných sa ani nakŕmiť v tak

produktívnej zemi.

* * * * *

Lekcie, Ktoré Sa Musíme Naučiť. Ak chceme my, Biela Rasa prežiť, musíme

sa z histórie Haiti naučiť niekoľko drsných a nevyhnutných lekcií. V tragédii

a vyhladení Bielej Rasy z najvhodnejšieho územia tropických vánkov západnej

Indie môžeme vidieť predzvesť osudu Bielej Rasy v Amerike a všade inde na svete.

Tie lekcie sú:

I. Žiadna multirasová spoločnosť nevydrží ako civilizácia dlho.

II. inštinktívna nenávisť medzi rasami je v multirasovej spoločnosti trvalá

a nezmieriteľná. Je nepremostiteľná. Potrebuje len príležitosť aby vzplanula do

otvorenej masakry.

III. Tak ako v Egypte, Indii, tak aj v Haiti stále existuje kríženie medzi rasami.

Výslední mulati upevňujú rovnosť s nadradenými Bielymi. Mulati sa pridajú k

negrom aby zničili Bielych, potom sa negri obrátia proti mulatom a zničia tých

lepších, nakoniec redukujúc populáciu po najnižšieho menovateľa.

IV. Negri, ktorým je daná „nezávislosť“ a je im ponechané vlastné zriadenie sú

neschopní sami si vládnuť (okrem formy primitívneho kmeňa), alebo sa nakŕmiť

nad hranicu hladomoru.

V. Mulati vytlačili Bielych, negri vytlačili mulatov.

VI. Triumf negrov nad Bielou Rasou je vždy a jedine možný za pomoci zradného nadržiavania židovskej rasy. Práve oni využívajú a zhoršujú Bielu  nejednotnosť, a potom plánujú, a vykonávajú deštrukciou Bielej Rasy. Negri sú ich najefektívnejšími nástrojmi, ktorými tento plán vykonávajú.

VII. Otroctvo bolo kliatbou Bielej Rasy.

VIII. Nikdy a za žiadnych okolností sme nepotrebovali negrov, tak ako je to

dokázané Dobytím Západu. Pri dnešnej vysoko vyvinutej technológii sú negri

najnepoužiteľnejšími a najnebezpečnejšími parazitmi a chrbte Bielej Rasy.

IX. Musíme sa zbaviť negrov medzi nami a poslať ich späť do Afriky.

X. Negri sú pre Bielu Rasu absolútnym jedom.

XI. ak chce Biela Rasa prežiť, Biely Človek musí mať silný zmysel rasovej

uvedomelosti a musí svoje rady uzavrieť nielen pred negrami, mulatmi a podrasami,

ale hlavne pred Židmi.

XII. Základom tohto všetkého je potreba rasového náboženstva pre Bielu Rasu,

okolo ktorého môžu sústrediť svoju rasovú vernosť. To Hnutie Kreativity ponúka v

Kreativite, našej rasovej viere. V nej má Biely Človek Kompletný Program,

Konečné Riešenie a Úplné Učenie.

Ptáte se možná, proč o tom píši. Důvodem není jen zájem o historii, ale jak jsem již naznačil, tyto události jsou předzvěstí toho, co přijde v budoucnosti. Až budou více než polovinu obyvatel Evropy tvořit barevní přistěhovalci z Blízkého Východu, Afriky a Asie, což bude do konce tohoto století bude s bělochy konec. Jednoho dne desetimiliony barevných mužů povstanou na náš povel a všem bělošským psům podřežou krky, tak jako naši předkové Řekům, nebo naši černí bratři Francouzům na Santo Dominigu. A všichni běloši- muži ženy i děti, s výjimkou hrstky nám věrných a oddaných gojímů, budou vyhlazeni a celý Evropský kontinent bude už navždy patřit nám, jak rozhodl Jehova. Vždyť v Talmudu se přece jasně píše „Celá Evropa od Atlantiku k řece Volha a od severního moře po Sicílii bude tvým vlastnictvím,neboť jsem tuto zemi věnoval synům Abrahamovým. Jdi a zabij bílé gojímy, kteří žijí na tomto území! Pobij je jako psi, neušetříš muže ani ženu, starce ani dítě a celá Evropa bude patřit jen tobě“ (Yebamoth 32b)

Adonai

Jehuda

A.cz: Evropa se v posledních letech mění demograficky. Přichází hodně přistěhovalců z jiných kultur s jiným náboženstvím. To se týká zejména islámu, který vyvolává rozporuplné reakce. Vidíte v islámu nebezpečí pro Evropu?

Ano, na islám jsou rozporuplné názory. Jsou ovlivněny hlavně islámským terorismem, který je výrazem jen určité části islámského světa. A podle mého názoru nikoliv většinové části. Jde o zneužití Koránu pro mocenské pozice. Islámský fundamentalismus říká, že když někdo nežije podle Boha, tak je třeba ho zabít. To je absurdní. Já si naopak myslím, že dialog a kontakt křesťanů s muslimy je možný. Proto, když jsem působil jako prezident Rady evropských biskupských konferencí, tak jsme zřídili centrum, které překládalo křesťanské dokumenty do arabštiny, aby lidé v arabských zemích měli možnost je poznat.

A.cz: Čili nesdílíte názor, že křesťanská Evropa končí a začíná věk Evropy muslimské?

Evropská kultura vychází z křesťanství a řecko-římské kultury. A dosáhla ve svém vývoji svobody, nezávislosti a tak dále. Naopak – islám zůstává kulturně a názorově ve středověku.

Nechci to říkat příliš negativně, ale opravdu se domnívám, že jsou kulturně ve středověku. Víra se staví na pozici státu, moci a mocensky ovládá národy. Naše evropská křesťanská zkušenost ukázala, že to takhle nejde. Jenže Evropa demograficky umírá. Rodí se více muslimských dětí než křesťanských. Proto už dnes politologové vypočítávají, kdy nastane ta doba, kdy Evropa bude muslimská.

A.cz: Vy věříte, že taková doba nastane?

Když vidím vývoj, ten trend, tak je to prostě matematika. A jestliže to takhle půjde dál, tak se to stane. Islám byl kdysi před Vídní vojensky poražen, nedobyl Evropu a stáhl se zpět. Dnes dobývá Evropu klidnými, mírovými prostředky. Vezměte si třeba Berlín. O tom se už dnes říká, že to je druhé největší islámské město.

Celý rozhovor si můžete přečíst na:

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=626040

Bratři, nestačím se divit, jak je náš bratr Avigdor lLiebermann  chytrý. Nedávno totiož prohlásil: „Podporuji Palestinský stát, nejsme rasisté“ Nakonec, přečtěte si článek o něm sami:         

 Autor: Maayana Miskin   

Předseda strany Jisrael Bejtejnu (Izrael náš domov) Avigdor Lieberman objasnil své názory na občanství, rasismus a vytvoření palestinského arabského státu v Judeji a Samaří (tzv. Západní břeh Jordánu). V článku po New York Jewish Week Lieberman obhajuje své výzvy k „zodpovědnému občanství“ a říká: „Jsem také zastáncem vytvoření životaschopného Palestinského státu.“

Lieberman se bránil proti obviněním z rasismu. Řada zemí vyžaduje „odpovědné občanství“ od přistěhovalců, uvedl, přičemž „odpovědné občanství“ definoval jako závazek nepodkopávat stát nebo nevyzývat k násilí proti němu.

„Někteří novináři zdůrazňují, že prosazuji podmínky občanství, které jiné země aplikují pouze na naturalizované občany a ne na ty, kteří se v zemi narodili. Těmto kritiků odpovídám, že toto rozlišování je irelevantní… Vztah k právům a povinnostem občanství musí dopadat na všechny, bez rozdílu místa narození,“ zdůraznil.

Zatímco někteří označují Jisrael Bejtejnu za „rasistickou“ nebo „fašistickou“ je to ve skutečnosti nejrůznorodější strana v Knesetu, uvedl Lieberman. Mezi prvními deseti kandidáty do Knesetu byly čtyři ženy, tři lidé tělesně handicapované a vůdce drúzské komunity Hamas Amar, připomněl Lieberman. Navíc na kandidátce Jisrael Bejtejnu byla i Anastassia Michaeli, první konvertitka k židovství, která se stala poslankyní.

„Nežádáme Araby, aby sdíleli sionistický sen,“ řekl Lieberman. „Žádáme je, aby akceptovali, že Izrael je židovský stát, jediný na světě.“ Menšiny jsou vítány, aby v Izraeli žily, pokud akceptují jeho existenci, dodal.

Lieberman svůj článek zakončil přikývnutím americko-izraelským vztahům a prezidentu Baracku Obamovi. „Jako součást příští (izraelské) vlády, se těším na spolupráci s prezidentem Obamou,“ napsal.

Milí bratři, mnoho z vás tento článek asi překvapil a šokoval. Bratr Lieberman podporuje vytvoření palestinského státu? Uklidním vás, že to náš milý bratr nemyslel vážně. Lieberman je pochopitelně stoupencem vytvoření Velkého Izraele od Nilu po Eufrat a  vyhnání všech Arabů, žijících na tomto území. Proč ted říká takové věci? To je jen jeho taktika, která má dva důvody. Prvím důvodem je uklidnit Palestince, aby nevěděli co je čeká. Druhým důvodem je uklidnit veřejné mínění v Evropě i ve zbytku světa, neboť většina lidí po celém světě je i přes naš intenzivní propagandu bohužel nakloněna Palestincům a přejí si vytvoření nezávislého palestinského států. Lieerman tedy uklidnil svými výroky hloupé gojímy a my můžeme tvrdit, že Izrael je demokratický stát a že Izraelci touží po míru. No uznejte sami jak je bratr Lieberman geniální. Jeho moudrost je tak velká že žádný hloupý  gojím nedovede jeho skutečné záměry pochopit

Jehuda

Převzato z:

www.kehilaprag.cz/mambo/index.php?option=com_content&task=blogcategory&id=74&Itemid=45

Pražská židovská obec má dlouhou a bohatou historii, která sahá do 10. století. Tehdy Židé sídlili nejspíš pod Pražským hradem, v místě dnešní Malé Strany, nejpozději ve 12. století se začali usazovat na druhé straně řeky, nedaleko Karlova mostu. Jejich osada se během staletí rozrostla v Židovské Město s vlastním zastupitelstvem, soudnictvím a rozsáhlou samosprávou, jež bylo od křesťanského města odděleno zdí. Mimořádný význam obce spočíval vedle její početnosti a kulturního i hospodářského bohatství také v tom, že až do poloviny 17. století zastupovala ve vztahu k panovníkovi a zemským úřadům všechny ostatní židovské obyvatele Čech. Na osudu pražské obce závisel často osud všech Židů v zemi, její historie tvoří podstatnou část českých židovských dějin.

Po staletí žili pražští Židé uzavřeni v ghettu. Svého času to bylo největší židovské sídliště v Evropě. Instituce ghetta byla zrušena roku 1848, unikátní čtvrť byla před sto lety téměř celá asanována, ale i pouhý zlomek, který zbyl, patří k nejvzácnějším židovským památkám našeho kontinentu: největší a nejlépe zachovalé pohřebiště (Starý pražský hřbitov, poč. 15. st.), nejstarší dochovaná synagoga severně od Alp (Staronová z 13. st.) a další chrámy, barokní radnice, muzeum, které je vedle jeruzalémského nejvýznamnějším a co do sbírek největším světovým židovským muzeem. S pražskou židovskou obcí jsou spjata jména stovek významných osobností – rabínů, náboženských myslitelů, filosofů, historiků, spisovatelů, umělců. Za všechny vzpomeňme alespoň jednoho z nejvzdělanějších aškenázských myslitelů konce středověku, rabiho LIPMANA MÜLHAUSENA (15. st.), legendárního filosofa, kabalistu a reformátora JEHUDU LIVU BEN BECALEL, zvaného rabi LÖW, či MAHARAL (konec 16. st.), velkého halachistu rabiho JECHEZKELA LANDAUA, autora Noda bi Jehuda (18. st.), spisovatele FRANZE KAFKU.

Jako každá jiná obec, měla i PŽO svá léta rozmachu i úpadku. Za její zlatý věk lze označit konec 16. a počátek 17. století, především čas vlády Rudolfa II. (1576-1611), kdy bylo hospodářsky silné a lidnaté ghetto, zvané Em be Jisrael, i jedním z hlavních aškenázských středisek vzdělanosti, jakýmsi hlavním městem v diaspoře. V Praze působily známé talmudistické školy (jejich tradice sahá do 11. st.), vznikala tu význačná literární a vědecká díla, pracovaly tu (už od r. 1512) hebrejské tiskárny. Vznikla tu také moderní forma chevra kadiša, která se stala vzorem pro podobné instituce po celém aškenázském světě. U jejího zrodu stáli rabi ELIEZER AŠKENAZI (1512-1586), primas Židovského Města, dvorní Žid a finančník Rudolfa II., nejbohatší muž Prahy, mecenáš a stavitel ghetta MORDECHAJ MAISL (1528-1601) a nejvýznamnější reprezentant duchovního života obce rabi JEHUDA LÖW. Z ostatních významných osobností té doby je třeba vzpomenout alespoň na matematika, astronoma, prvního moderního židovského historiografa DAVIDA GANSE a lékaře, filosofa a astronoma JOSEFA ŠELOMO DELMEDIGA. Všichni jmenovaní jsou pohřbeni na Starém židovském hřbitově.

Obyvatele českých zemí rozdělily nejednou náboženské či národnostní spory. Židé se museli vždy rozhodovat, ke které ze znepřátelených stran se přiklonit, a často se ocitli mezi mlýnskými kameny. Podobná situace nastala i v minulém století, v průběhu tzv. emancipace, v níž se Židé na západě a ve středu Evropy zbavovali středověkých pout ghetta. Zdejší Židy za branami ghetta čekaly dva národy – Češi a Němci – mezi, kterými byli nuceni volit. Nutnost nějak vyjít s dvěma znepřátelenými silami, potřeba a touha přiklonit se k jedné ze dvou kultur, k jednomu ze dvou jazyků – to vše mělo své tíživé okolnosti a následky. Ne však vždy a všude. Tato zvláštní symbióza tří národů na malém středoevropském prostoru přinesla výjimečné plody v duchovní oblasti, především v německé literatuře. Tzv. pražská německá literatura představuje zcela zvláštní fenomén ve světové literatuře, mezi jejími autory, kteří byli většinou Židé, je řada výjimečných tvůrců, rodáků z Prahy: FRANZ KAFKA, MAX BROD, FRANZ WERFEL, JOHANNES URZIDIL a mnoho dalších. I když jejich vztah k pražské židovské obci jako instituci byl někdy volnější, jejich působení patří k nejslavnějším dobám židovské Prahy.

Židé v Čechách získali plná občanská práva až r. 1867. Osud jim dovolil tato práva využívat jen sedmdesát let, z toho pouhá dvě desetiletí v demokratické republice, kde měli zcela svobodné podmínky k životu a práci. Není náhodou, že se koncem 30. let Praha stala vedle Paříže hlavním útočištěm uprchlíků, hlavně židovských, kteří utíkali z Německa a anektovaného Rakouska. V březnu 1939 ale obsadili nacisté i Prahu. Chystal se největší pogrom v dějinách, jehož obětí se stala i naprostá většina pražských Židů.

Stejně jako židovské komunity v jiných zemích Evropy, byla i komunita v Čechách vždy ve větší či menší míře vystavena náboženskému, hospodářskému i fyzickému nepřátelství. Je třeba říci, že tu nikdy, až do času šoa, nedošlo k vraždění tak velkých rozměrů jako např. v německých zemích, ve Španělsku, na Ukrajině či v Rusku. I tady však byly pogromy: k největšímu došlo v Praze, kde o Pesachu r. 1389 bylo vypáleno ghetto a zavražděno na 3000 jeho obyvatel. Pražští Židé byli spolu s ostatními potřikrát, vždy s odstupem dvou set let, vyhnáni ze země: 1541-64, 1744-48 a 1941-45. Na počátku 2. světové války žilo na území České republiky 118 000 Židů. Během války jich asi 80 000 zahynulo v nacistických vyhlazovacích táborech – jejich jména jsou vepsána do zdí starobylé Pinkasovy synagogy v Praze. Na počátku deportací do koncentračních táborů (listopad 1941) bylo v Praze 39 395 Židů, z nichž přežilo jen 7540.

V poválečných letech se mnoho přeživších vystěhovalo do Izraele a do jiných zemí, další vlna emigrace přišla po sovětské invazi v letech 1968-1969. V Čechách zůstalo nakonec asi 12 000 Židů, největší komunitu představovalo hlavní město.

Po celou dobu totalitního režimu, tedy od roku 1948 až do roku 1989, PŽO nepřestala – i za velmi těžkých podmínek, pod dohledem státních orgánů, především Státní tajné bezpečnosti – pracovat. Plnila své náboženské funkce a stala se tak po pádu komunistů (1989) základem pro obnovení židovského života v Praze.

Dá se zastavit vymírání původních Evropanů?

Germáni, Slované, Románi, Galové a Keltové… Tyto kmeny, kdysi v Evropě doma, jsou dnes díky tzv. humanismu vytlačováni z Evropy. Kmeny z Afriky a Asie se sem valí jako přílivové vlny a svou populační explozí začínají převyšovat původní obyvatelstvo Evropy.

Evropané jsou díky vysokým daním, které nastolili „demokratické“ špičky naší politiky, neschopni uživit potomky, a tak si je raději nepořizují. Této situaci nepomáhají ani faktory, jako je nedostatek pracovních míst pro Evropany a celosvětová krize, která dopadá i na nás díky bratříčkování se s USA a vstupu do EU.

České podniky, a tudíž i výrobky, mizí ze světového trhu už od nástupu „demokracie“. Nyní to nejen u nás pociťují snad všichni lidé. Jednou budou smíšené rasy v budoucí Evropě učit o tom, že kdysi existoval jakýsi druh bílého člověka, který byl narozdíl třeba od afrických kmenů šiřitelem kultury a pokroku, nebo z Evropy zbude jen válčící kontinent jako je ten africký, kde se různé černošské kmeny navzájem nelidsky masakrují?

Masakry v Africe se v civilizovaném světě raději nevysílají a toto téma je prakticky tabu. Kdo by také v civilizovaném světě chápal kanibalismus, vyřezávání srdcí, hromadné znásilňování a následně i odřezávání prsů černošským samičkám?

Toto není lidské jednání, a tak se snad o těchto černoších nedá mluvit jako o lidech. Pojem člověk by měl zahrnovat určité aspekty chování (lidskosti). Ani bělochy, co znásilňují malé děti, znetvořují těla svých obětí nebo jedí lidi, bych neoznačil za lidi, ale za zvěř, ovšem rozdíl je, že pro bílé je to nenormální chování a pro černochy je to v některých zemích zcela normální a „racionální“ jednání.

My, nacionalisté, jsme vždy předvídali to, co se dnes děje v praxi. S přílivem těchto „lidí“ sem přichází i jejich styl života a tudíž se začnou objevovat ve větší míře i tyto zločiny. Bohužel pro nás se porodnost Evropanů zastavila a naši „vůdci“ oslavují díky přílivu imigrantů, kteří pracují za hubičku – více zlaťáčků pro ty nahoře.

Jedinou šancí pro nový rozkvět Evropy je nastavení podmínek pro život tak, aby znovu mladé páry měly jistotu, že své děti uživí. To znamená vítězství nacionalistických stran ve volbách. Tyto strany jako DS v Čechách, SP na Slovensku, NPD v Německu, NF ve Francii apod…, tyto strany jsou v totální opozici nejen proti vládní sebrance, ale i proti síle médií, která je mocná.

Příklad důvodu vymírání Čechů: Když už se v dnešní době, kdy díky televizní propagandě není v módě dlouhodobý vztah, natož manželství, přeci jen najde pár, co se skutečně rozhodne ctít hodnoty jako věrnost, láska, upřímnost a oddanost, tak narazí na problém hned jak začnou řešit společnou budoucnost.

Náš pár naráží na nedostatek a předraženost bytů, na obrovské daně, díky kterým jsou rádi, že přežijí od výplaty k výplatě, natož aby uživili dítě s tou almužnou, kterou jim stát dá. Pokud je toto ale neodradí mít potomky, tak si vezmou lichvářskou půjčku na byt a budou doufat, že nebudou propuštěni. Pořídí si děťátko, ale aby ho uživili, musejí oba nadmíru pracovat mnohdy i ve více zaměstnání. Ovšem díky tomu nemají čas na výchovu dětí.

V minulosti by v tomto případě pomohli prarodiče, kteří potomky často pomáhali vychovávat, ale dnes jsou důchody tak mizerné, že důchodci, aby neživořili, tak na stará kolena musejí vykonávat mnohdy těžkou práci a tak jsou děti samorosty vychovávány televizí a ulicí. Tam se dozví „nejlépe“ o sexu, drogách a dalších věcech, které byly kdysi pro děti tabu. Z těchto dětí vyrůstají feťáci a zločinci a proto si mladé bílé páry často raději děti odepřou.

Na druhou stranu cikánka má první dítě přibližně ve 12 letech, kdy do 40 let stihne mít hromadu potomků, na které pobírá sociální dávky, z kterých ovšem děti neživí. Cikánští rodiče si z těchto peněz „užívají“ života a tedy pijí, berou drogy, nakupují zlaté šperky.

Z cikánských dětí se stávají mladiství zločinci, kteří se živí přepadáváním bílých důchodců apod. Tímto tempem do sta let v Evropě nezbude bílého člověka. Jedna cikánka má za život v průměru 4 až 10 potomků a bílí lidé 0 až 2 děti. Každý znalý základů matematiky si dovede spočítat kam to spěje.

Proto Evropu jen nacionalistickou, plnou hrdých národů pracujících na bratrském principu. Jen taková Evropa uchrání bílé lidi před vymřením!

Jiří Šlégr

Ano přesně tak to je, války se až do devatenáctého století vedly pouze pomocí zbraní a osobní statečnosti vojáků, ve dvacátém století se jednalo hlavně o ekonomiku a v budoucích válkách bude rozhodovat demografie.

Naším prvořadým cílem je proto omezit porodnost gojímů, a toho dosahujeme těmito prostředky:

1. zatěžujeme gojímy vysokými daněmi, tak že si lidé ani nemohou dovolit založit rodinu a mít děti. Jak správně poznamenal americký antisemita a terorista David Lane, vysoké daně jsou tichá genocida bělochů. A to neplatí pochopitelně jen v USA ale i v celé Evropě včetně ČR
2. stát prakticky rodiny s dětmi nijak nepodporuje, přídavky na děti jsou v ČR jen 600 Kč měsíčně, což nestačí ani na úhradu nejzákladnějších potřeb dítěte a i tyto směšně nízké přídavky dostává jen necelá polovina rodin. Mít děti je spojeno s finančními náklady a tyto náklad musí nést rodiče a stát jim prakticky nepomůže.
3. zlegalizovali jsme košer vraždění bílých dětí zvané interrupce. Od povolení interrupcí v československu před padesáti lety bylo zabito tři miliony dětí. To znamená o tři miliony nepřátelských gojímskýchh psů méně! A kolik je to v celé Evropě a kolik na celém světě ani není možno spočítat, ale zřejmě to budou stovky milionů. Zabili jsme tedy několika řádově více gojímských dětí, než kolik zabili nacisté našich bratrů a sester za druhé světové války.
4. neustále zvyšujeme ceny a dáváme gojímům nízké platy, aby se rodina z jednoho platu neuživila, aby muž neuživil manželku a děti, a tedy aby všechny ženy musely pracovat. Tak se pochopitelně rodí mnohem méně dětí než v zemích, kde je většina žen v domácnosti
5. mezi gojímskými ženami propagujeme scestnou a zhoubnou ideologii feminismu, o kterém psala sestra Sára v článku Feminismus je naše tajná zbraň na zničení gojímů
6. vytváříme nedostatek bytů a neustále zvedáme nájem, aby mladé rodiny neměly kde bydlet.
7. Propagujeme takový životní styl, že vedeme mladé muže a ženy k tomu, aby si do třiceti let i déle užívali života a odkládali založení rodiny na pozdější dobu. K tomu jim připravujeme řadu lákadel.
8. propagujeme mravní zkaženost, zhýralost, drogy, homosexualitu a další sexuální deviace a rozšiřujeme pohlavní nemoci apod.

Nedávno jeden turecký politik prohlásil: „dobyjeme Evropu dělohami našich žen“. A tak to skutečně bude. My nezničíme evropské gojímské psy ve válce, ale tak, že je zaplavíme Araby, Turky, negry, asiaty a dalšími přistěhovalci. Tak jako byl zničen starověký Egypt, antické Řecko i Římská Říše, tak bude do sto let zničena i Evropa. Evropané se stanou menšinou ve vlastní zemi, tak jako běloši v Jižní Africe nebo Srbové v Kosovu a dopadnou stejně jako oni. A nebo ještě lépe, dopadnou jako Francouzi na ostrově Santo Dominigo (dnešní Haiti), kteří byli před dvěma sty lety vyvražděni při povstání černých otroků. Na ostrově žilo čtyřicet tisíc Francouzů, mužů, žen i dětí a byli vyvražděni do jednoho. A takto jednou dopadnou i bílí Evropané, poté co barevní přistěhovalci nad nimi získají početní převahu.My se toho již nedožijeme, ale naši vnuci a pravnuci ano. Jakmile bude v Evropě více přistěhovalců než původních obyvatel, tak naši arabští, černošští, turečtí a asijští bratři na náš povel povstanou se zbraní v ruce a všem Čechům, Němcům, Francouzům, Angličanům, Italům,Španělům, Polákům a ostatním gojímům podřežou krky!

Adonai!

Jehuda

s potěšením vám oznamuji, že na naše stránky začala psát články naše sestra Sára Adlerová, oddaná sionistka a feministka. Možná ji mnozí z vás znáte pod jejím pravým jménem (Sára Adlerová je pseudonym), Sára totiž patří mezi nejznámnější české feministky. Protože řada našich bratrů a sester nezná skutečnou podstatu feminismu, požádal jsem Sáru, jestli by o tom nemohla něco napsat a zde je její článek:

Jehuda

Asi před padesáti lety se v USA a později i v dalších zemích objevilo feministické hnutí. V jeho čele jsme stály od počátku my, židovské ženy. Občas jsme mezi sebe do vedení feministických organizací vpustily nějakou hloupou shiksu, to však byly výjimky. Všechny hlavní představitelky feministického hnutí jsou a vždy byly židovky. Málokterá žena dokázala pochopit naše skutečné cíle a nám se pomocí intenzivní propagandy v médiích a výchovy ve školách a za vydatné pomoci našich bratrů v politice podařilo otrávit mysl velké části evropských a amerických žen. Čtete dobře, otrávit mysl, neboť naším cílem nebylo ženám pomoci, ale naopak naším cílem bylo rozvrátit a zničit gojímskou společnost. Některé ženy s feminismem souhlasí, jiné nikoliv, ale málokdo ví, proč feministické hnutí vzniklo a o co usiluje. Protože dnes jsme téměř u konce svých cílů a už nic nemůže naše plány ohrozit, mohu vám to prozradit. Podle názoru nejvyšších představitelů sionistického hnutí je feminismus jednou z hlavních tajných zbraní za zničení gojímů a ovládnutí světa židovstvem. Proč je feminismus tak důležitý?

Právě feminismus hrál zcela zásadní roli v rozvrácení tradiční rodiny. Feministkám nikdy nešlo o svobodu a rovnoprávnost žen, evropské a americké ženy byly svobodné a rovnoprávné i předtím. Feminismus naučil ženy pohrdat tradičními rodinnými vazbami, ale i řádným manželstvím jako takovým. Feminismus naučil ženy odmítat svoji Bohem předurčenou roli manželky a matky jako něco údajně „ponižujícího“ a „nedůstojného“.

Feminismus naučil ženy dávat kariéře přednost před rodinou a tím přispěl k podstatnému snížení porodnosti. Snížení porodnosti pak bylo důvodem, či spíše záminkou pro vpuštění desetimilionů imigrantů do evropských zemí a USA a tito emigranti dále přispěli k rozvrácení tradiční bělošské společnosti. Feminismus svou propagací lesbické lásky zcela rozvrátil morálku žen. Díky feminismu máme rozpadlá manželství, díky feminismu se velká část dětí rodí nemanželských, díky feminismu máme obrovské množství lesbiček, díky feminismu máme ženy, kterým je přes třicet let a jsou stále svobodné, díky feminismu je řada žen bezdětných, díky feminismu děti často vyrůstají jen s jedním z rodičů, díky feminismu se z mnoha žen staly alkoholičky a dokonce feťačky a feminismus má i řadu dalších zásluh na rozvrácení evropské a americké společnosti jako takové. Právě feminismus se stal tajnou zbraní sionistů v boji za zničení gojímů a nastolení židovské světovlády a bez feminismu by se nebylo možné nastolit nový světový řád. Každý Žid a Židovka i každý svobodný zednář i každý jiný přítel Izraele má svatou povinnost feminismus všestranně podporovat, neboť jen za pomoci feministek se nám podaří pokořit evropské národy a nastolit nad celou Evropou vládu Sionu!

Adonai!

Sára

]]> http://666info.wordpress.com/2009/02/26/feminismus-je-nase-tajna-zbran-na-zniceni-gojimu/feed/ 2 Czech GOYIM http://666info.wordpress.com/2009/02/26/modni-kabala-na-co-naletely-celebrity/ http://666info.wordpress.com/2009/02/26/modni-kabala-na-co-naletely-celebrity/#comments Thu, 26 Feb 2009 13:56:04 +0000 Czech GOYIM http://666info.wordpress.com/?p=341 ]]>

   V době kdy jsem to psal jsem nevěděl, že podobná propagační akce v České republice již začala. Postarali se o to naši milí bratři z našeho košer deníku MF Dnes, kteří na svých internetových stránkách (Ž)IDNES.cz spustili kampaň na propagaci pedofile. Přebírám pro vás z tohoto blogu o pedofilii dva články:

Převzato z: http://flarnytryl.blog.idnes.cz/c/67308/Jsem-pedofil-No-a-co.html

Jsem pedofil. No a co?

Seděl jsem přikovaný u počítače a zíral na okno s chatem. Ruce se mi třásly. Upil jsem z plechovky Gambrinusu, abych si dodal odvahu pokračovat. Psal jsem si s jedním svým starým přítelem a byl jsem rozhodnut splatit dávný dluh. Zatímco on se mnou už po léta rozebíral všechny své lásky, já mu o svém osobním životě nic neříkal. Mohlo to vyvolávat dojem, že mu nedůvěřuji, ale to nebyla pravda. Je prostě těžké se někomu svěřit s tím, že se vám líbí holčičky.

Mluvit na toto téma s někým prostřednictvím internetu má oproti osobnímu setkání jednu výhodu. Víte, že vás dotyčný nezabije hned, co vyslovíte ono magické slůvko pedofil, které v mnoha lidech vyvolává panickou hrůzu či fanatickou nenávist. Přitom oba tyto postoje jsou živeny především nedostatkem přesných informací. I proto jsem přistoupil ke svému svěřování postupně a pojal jej jako pozvolné popisování svého životního příběhu.

Své vyprávění jsem začal v době, kdy jsem byl malý kluk. Normální kluk, se kterým se máma chlubila svým kamarádkám. Prožíval jsem šťastné dětství a užíval si života. Zlom přišel v pubertě. Vycítil jsem, že se mi vrstevnice nelíbí tolik, co mým kamarádům, a tento pocit postupem let sílil. Když jsem poslouchal své spolužáky, jak se baví o děvčatech, vnímal jsem velice silně, že se od nich v jedné důležité a choulostivé věci odlišuji, že do kolektivu tak úplně nepatřím. Každý, kdo někdy prožil něco podobného, mi jistě potvrdí, jak moc je to nepříjemné. U mě to bylo navíc ještě posíleno tím, že jsem nebyl schopen nalézt vlastní identitu.

Jistě, když se do té doby nyní ve vzpomínkách vracím, vidím řadu signálů, které na mou pedofilii ukazovaly. Jenže tenkrát jsem si to vždy nějak vysvětlil, i když ta zdůvodnění byla často postavená na hlavu. Přesto jsem se jich držel, neboť jsem si nechtěl připustit, že bych mohl mít něco společného s těmi zrůdami, o kterých jsem slýchával v televizi. Zůstával jsem zmatený. Nebyl jsem vyrovnán sám se sebou, což mi sráželo sebevědomí. Cítil jsem se opuštěný, jako bych byl sám na celém světě. Občas jsem upadal do depresí a párkrát i pomyslel na sebevraždu.

Tak to trvalo několik let, než v mém životě došlo k dalšímu velkému zlomu. Zamiloval jsem se. Stalo se tak náhle, ale s o to větší intenzitou. Terezka byla dcerka sousedů, která za mnou vždycky začala dolézat, když jsem si četl na zahradě. Brzy jsem poznal, jak moc mě její společnost těší. Kochal jsem se pohledem na její světlé vlásky, utápěl se v jejích očích a její věčný úsměv mi pokaždé dokázal zvednout náladu. Její bezprostřednost a energie mě dokázaly vytrhnout z letní letargie a já se po dlouhé době začal opět cítit šťastný. A to díky holčičce, které tenkrát bylo šest let.

Když jsem svému kamarádovi tohle všechno dovyprávěl, odmlčel jsem se a čekal na odpověď. Bál jsem se, že mě odsoudí. Představoval jsem si různé reakce, dobré i špatné. Jeho první slova jsem ale nečekal. Na mé vyprávění, které by se dalo shrnout slovy: „Jsem pedofil.“, odpověděl prostě: „No a co?“ Zůstal jsem v němém úžasu, zatímco on se rozepsal. Psal o tom, jak mě zná už dlouho a ví, že jsem dobrý člověk. Že je mu jedno, jaké jsem sexuální orientace. Že nevěří obrazu pedofilů, který vykresluje zpravodajství Novy. Jak si váží toho, že jsem mu tohle dokázal říct. Že má radost z toho, že se cítím spokojený a že jsem našel svou lásku. Řeknu vám, každému bych přál takového přítele.

Psali jsme si poté dlouho do noci, odpovídal jsem mu na otázky a dokončil svůj příběh. Vyprávěl jsem, jak jsem se vyrovnával s pedofilií poté, co jsem si ji konečně dokázal připustit. Jak mi s tím hodně pomohlo několik dalších pedofilů, se kterými jsem se seznámil prostřednictvím internetu. Zjistil jsem, že to nejsou žádné zrůdy, které plánují, jak budou zneužívat děti. Naopak mi ukázali, že pedofil může žít spokojený život v souladu s morálními normami a platnými zákony. Tím jsem si ověřil, že mě pedofilie nepředurčuje k tomu, abych Terezce ubližoval, ale naopak k tomu, abych jí a dalším dětem maximálně zpříjemnil dětství.

To je také to, o co jsem se vždy snažil a o co usiluji stále. Přes Terku jsem se seznámil s její nejlepší kamarádkou Káťou. S oběma holkami, které chodí na první stupeň základní školy, udržuji krásné přátelství. S vědomím jejich rodičů s nimi trávím spoustu času. Za tu dobu jsem se několikrát ocitl v pokušení. Sexuální pudy ale nejsou to, čím se rozumný člověk v prvé řadě řídí. Větší váhu má štěstí těch, které milujeme. A to bez ohledu na to, zda je to žena, muž nebo dítě.

Kamarád, se kterým jsem tohle všechno probíral, dokázal přijmout skutečnost, že pedofilové nejsou divoká monstra, číhající na děti. Pedofilové jsou lidé, kteří se dokážou přetrhnout, aby udělali dětem radost. Pedofilové jsou lidé, kteří pokud mohou, tak věnují dětem všechen svůj volný čas. Pedofilové jsou lidé, kteří se kromě své erotické náklonnosti k dětem od ostatních nijak neliší. Pedofilové jsou lidé, kteří své sexuální představy ve většině případů nikdy nerealizují. Pedofilové jsou lidé, kteří si nezaslouží být považováni za odpad společnosti. Tohle všechno dokázal můj kamarád pochopit. Dokážete to také?

František Flarnytryl  pátek 30. leden 2009 14:41

Pedofilie? „Schizofrenní“ láska!

Když se řekne pedofil, tak si každý dospělý člověk dokáže pod tímto označením něco představit. Problém je, že každý trochu něco jiného, přičemž rozdíl mezi různými pohledy bývá značný. To potom vede k řadě omylů a nepochopení.

Kdo je pedofil?

Většina laické veřejnosti si pod označením pedofil představí člověka, který pohlavně zneužívá děti. Tento pohled je hodně rozšířený, k čemuž přispívá především fakt, že slovo pedofil v tomto kontextu používá značná část novinářů. V posledním desetiletí se navíc začalo objevovat i v některých oficiálnějších dokumentech a dokonce jej v tomto kontextu začali uvádět i někteří odborníci zabývající se sexuálním zneužíváním dětí.

Používat výrazu pedofilie pro pohlavní zneužívání dětí, případně užívat výrazu pedofil pro člověka, který se dopustí trestné činnosti vůči dětem, je sice módní, avšak nepřesné a má to svá značná úskalí. Hlavní potíž spočívá v tom, že se většiny zneužití dětí dopouštějí pachatelé, kteří preferují dospělé partnery, ale dítě jim poslouží jako zástupný objekt v momentě, kdy si dospělého partnera nejsou schopni najít. Takoví lidé jsou poté často označeni za pedofily, přestože patří mezi běžné heterosexuály.

Kdybychom přijali tuto definici pedofilie, tak by se naskytla potíž také v tom, jak vlastně označit lidi, kteří se nikdy nedopustili zneužití dítěte, avšak děti je eroticky přitahují. Těžko někoho takového označit za heterosexuála, když jej dospělý partneři nepřitahují vůbec anebo jen minimálně. Jenže pokud budeme pedofila definovat jako někoho, kdo zneužívá děti, tak takové lidi nebudeme moci označit ani pojmem pedofil. Žádné pojmenování pro ně prostě nebude.

Možným (a rozšířeným) řešením je používat tohoto výrazu jak pro lidi, které eroticky přitahují děti, tak i pro ty, kteří děti sexuálně zneužívají. Při tomhle přístupu ovšem dojde ke smíchání jedinců, kteří dodržují zákony s těmi, kteří je porušují. Tohle považuji za morálně nepřípustné, neboť snad žádný slušný člověk si nepřeje být spojován s kriminálníky.

Podívejme se na všechny slova s koncovkou –filie, které rozlišují mezi jednotlivými sexuálními preferencemi. Kromě notoricky známých výrazů jako pedofilie, zoofilie a nekrofilie existuje i gerontofilie (zaměření na staré lidi), infantofilie (na předškolní děti) teleiofilie (na dospělé) či její podmnožiny gynekofilie (na ženy) a androfilie (na muže). Těchto „filií“ je daleko více, já zde uvádím jen některé.

Přípona –filie vznikla z řeckého slova filia, které znamená lásku, přátelství nebo příchylnost. První polovinu slova pak tvoří výraz, který určuje, co se daným lidem líbí. Nejrozšířenějším zaměřením v případě mužů je gynekofilie a v případě žen androfilie. Obojí bývá laicky označováno za heterosexualitu, což je nepřesné, protože výrazy heterosexualita, homosexualita a bisexualita určují pouze to, zda se člověku líbí jedinci druhého pohlaví, stejného pohlaví anebo obou pohlaví zároveň. I pedofil je heterosexuál, pokud se mu líbí děti opačného pohlaví.

Všech těchto termínů, od infantofilie přes gynekofilii až po gerontofilii se užívá k popsání toho, co konkrétního člověka přitahuje. Je to tedy dáno tím, kdo se mu líbí. S kým ve skutečnosti vykonává sexuální aktivity, přitom nehraje žádnou roli. Proč by měla být pedofilie výjimkou? Proč by v jejím případě mělo záležet na tom, co daný člověk udělá a nikoliv na tom, jaké osoby jej přitahují? Tohle jsou pádné argumenty, proč neoznačovat lidi za pedofily proto, že zneužijí dítě.

Definice pedofilie, tak jak jí používá většina odborníků a jak je koneckonců uvedena i v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) pod označením F65.4 doslova zní: „Pedofilie je sexuální preference dětí, chlapců, dívek nebo obou pohlaví, obvykle předpubertálního nebo raně pubertálního věku.“ Tato definice neříká, že pedofil musí zneužívat děti. A naopak z definice vyplývá, že když někdo zneužívá děti, tak ještě není automaticky pedofilem.

 „Schizofrenní“ láska

Existuje ještě jedna používaná definice, která říká, že pedofil je člověk, který se zamilovává do dětí stejně, jako se jiní zamilovávají do dospělých. Ta je ovšem pravdivá jen částečně. Kdo z vás byl už zamilovaný, jistě potvrdí, že pro svoji lásku chcete jen to nejlepší a nadřazujete její štěstí nad svoje vlastní. To samé platí i pro pedofily.

Láska pedofila se ale v některých věcech odlišuje. Je to směs kamarádství, erotické přitažlivosti a rodičovské lásky. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, vždycky mi udělá radost, když zjistím, že se Terezka něco nového naučila, když dostane dobrou známku ve škole, paradoxně mám radost i z toho, jak roste. A mám strach, aby se jí něco nestalo. Aby si neublížila sama nebo aby někdo neublížil jí. Tohle jsou projevy rodičovské lásky.

Kromě toho je tu kamarádství. Rád si s Terezkou hraju, sportuju, povídám si o všem možným. Snažím se jí přitom brát jako rovnocenného partnera, nepovyšuji se nad ní jen proto, že jsem dospělý. Cením si jejích kladných charakterových vlastností a odpouštím jí ty záporné. V neposlední řadě mě také eroticky přitahuje. Terezka se mi líbí, vzruší mě, když si jí představím nahatou. Na druhou stranu není pravda, že by mě vzrušovala čistě jen její přítomnost, případně letmý dotek.

Když se nad tím zamyslím, musím říct, že pedofilní láska je v podstatě hrozně „schizofrenní“. Radujete se z každé nové věci, kterou se vaše milovaná naučí, radujete se z toho, jak roste a to i přesto, že ona se tím malými krůčky přibližuje k dospělosti, tedy k období, kdy už pro vás nebude tak přitažlivá. Toužíte po erotických aktivitách se svojí láskou, avšak současně si uvědomujete, že k tomu nemůže dojít, protože byste jí mohli ublížit. A to je přeci to poslední, co chcete, když jste zamilovaný.

Tak vnímám já svou lásku k Terezce. Většina ostatních pedofilů to vnímá podobně, ale ne všichni jsou stejní. Stejně jako v celé populaci, tak i mezi pedofily jsou lidé různých povah. Někteří pedofilové jsou natolik sobečtí, že na zájmy dětí vůbec nedají, jiní nemají natolik silný charakter, aby odolali pokušení. Stává se, že pedofilové zneužijí. Stává se, že ublíží dítěti. Je ale třeba vidět, že takových je menšina.

 Je pedofilie nemoc?

Většina lidí považuje pedofilii za nemoc. Ostatně ona je uvedena i v mezinárodní klasifikaci nemocí. Má to ale své háčky. Tento seznam nemocí vychází především z názorů veřejnosti, jednotlivé položky do něj postupem času byly přidávány či naopak odebírány. V minulosti byla za nemoc pokládána například homosexualita nebo onanie.

Obecná definice praví, že nemocí je pouze ten stav, který nemocnému jedinci anebo jeho okolí způsobuje subjektivní potíže. Pokud tedy pedofil žije spokojený život a nikomu neubližuje, pak v jeho případě nejde podle definice mluvit o nemoci. Pokud to vztáhnu na sebe, tak osobně nevnímám, že by mi pedofilie nějak ubližovala. Mám pocit, že jediní kdo s ní má problém, jsou někteří lidé čtoucí tento blog, nikoli lidé, se kterými přicházím do osobního kontaktu.

V podobném duchu píše i významný český sexuolog Petr Weiss na straně 10 své knihy Sexuální deviace: „Podle obou v současné době používaných mezinárodních klasifikací (americká DSM-IV z roku 1994 i MKN-10 Světové zdravotnické organizace z roku 1992) lze parafilii považovat implicitně za poruchu pouze v případech, kdy způsobuje svému nositeli distres a osobní či sociální problémy. Z tohoto hlediska by například egosyntonní nekriminální pedofil (tedy pedofil, který je – narozdíl od pedofila egodystonního – vnitřně se svou odlišností plně srovnaný a je schopen naplňovat své potřeby některou sociálně akceptovatelnou náhradní sexuální aktivitou) vlastně nebyl deviantní, a to přesto, že by ze sexuologického hlediska vykazoval celoživotní preferenci dětí jako sexuálních objektů“

Ať už budeme pedofilii považovat za nemoc či nikoliv, platí, že se s ní někteří nedokážou vyrovnat sami a potřebují pomoc. To je ale velmi komplexní téma a já se mu budu věnovat až v některém z příštích článků. Stejně tak do budoucna podložím své názory na pedofilii nejrůznějšími výzkumy a statistikami, což vydá na další samotný článek. Do té doby, než se opět virtuálně setkáme, Vám milí čtenáři přeju, abyste se měli hezky.

 Autora můžete kontaktovat a vyjádřit mu podporu na emailu: flarnytryl@gmail.com

Adonai ho ochraňuj a pomáhej mu v jeho boji za větší slávu Izraele

Jehuda

Milí bratři, při monitorování antisemitskch stránek jsem narazil na jednu zajímavou zprávu z Velké Británie, která mi udělala takovou radost, že se o ní musím podělit s vámi.

„Dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčím jiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií. V obvyklém parlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentu není. Zde je prosazována alternativa jen jedna a kdo uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrce evropské integrace. V naší části Evropy jsme ještě nedávno žili v politickém systému, kde byla jakákoli alternativa nepřípustná, a kde proto žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsme trpkou zkušenost, že tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda. Politické alternativy proto existovat musí.

A nejen to. Vztah občana té či oné členské země a představitele unie není standardním vztahem voliče a politika, který jej reprezentuje. Mezi občany a představiteli unie je navíc vzdálenost (a to nejenom v zeměpisném slova smyslu), která je podstatně větší, než je tomu uvnitř jednotlivých členských zemí. Označuje se to různými termíny – demokratický deficit, ztráta demokratické accountability, rozhodování nevolených, ale vyvolených, byrokratizace rozhodování apod. Návrhy na změnu dnešního stavu – obsažené v zamítnuté Evropské ústavě či od ní fakticky málo odlišné lisabonské smlouvě – by tento defekt ještě zvětšovaly.“

Všiměte si zvýrazněné věty. Bratři, je to tak, Klaus řekl, že v EU rozhodují vyvolení. Pro hloupé gojímy a shiksy tohle slovo nic neznamená, ale my víme, že vyvolení znamená Bohem vyvolený národ, tedy nás Židy. Klaus otevřeně a v přímém přenosu před zraky milionů diváků přiznal, že v Evropské unii vládnou Židé. To je zcela nesporný fakt, ale zatím by to gojímové neměli vědět. Zatím by si měli myslet, že v EU je demokracie. Nevím, jak mohl Klaus něco takového říci. Prořeknutí to nebude, Klaus četl projev z papíru. Možná je to nějaká tajná taktika, možná chce gojímské psy zastrašit aby se třásli před naší mocí, ale to nezvolil moc vhodnou formu. A nebo je Klaus zrádce. I to je možné, vzpomeňte si na to, kolik našich bratrů zradilo náš národ. Mohu začít s Adolfem Hitlerem a pokračovat například se známými kritiky sionismu Alfredem Lilienthalem, Noamem Chomskym, Arturem Koestlerem, Israelem Shahakem, nebo šachistou Bobem Fischerem. Co když je Klaus jedním z nich? V době své vlády vždy pevně hájil naše zájmy, rozdělil Československo, nechal Židům rozkrást českou ekonomiku a podal za Českou republiku přihlášku do (žido)evropské unie a do NATO. Ale teď, když je prezidentem se chová jako kdyby to byl gojím. Kritizuje Evropskou unii, je proti stavbě raketových základen, mluví o ochraně národních zájmů a teď tohle.

Je také možné, že Klaus není náš bratr, ale rafinovaný gojím, který se jen vetřel mezi Židy z prospěchářských důvodů, aby se dostal k moci, ale dnes, když už má daslších pět let na Hradě jistýh a potřetí se prezidentem stát nemůže, tak říká to, co si skutečně myslí. Víte někdo, jak jeho chování vysvětlit?

Celý projev najdete na: http://www.novinky.cz/clanek/161845-dokument-projev-vaclava-klause-v-evropskem-parlamentu.html

Jehuda

Na milióny korun ročně by mohly státní kasu vyjít platby církvím, které sice v Česku mají mizivou podporu, ale po této podpoře pošilhávají. Například muslimové a hnutí Hare Krišna, které se nyní cítí poškozeny. Naopak Svědci Jehovovi se státní pomoci předem vzdávají.

23. 2. 2009 02:04 – PRAHA

V současné době je státem financováno celkem 17 církví a náboženských společností. Minulý rok dostaly 1,3 miliardy korun, zejména na platy duchovních. Několik dalších příspěvky chce také, ale brání jim zákonná podmínka deseti let registrace na území Česka plus podpisy nejméně deseti tisíc stoupenců.

Považují to za diskriminaci

Některé to považují za diskriminaci a po státu marně žádají prominutí těchto podmínek. První podmínku během tří až pěti let splní řada společností, sehnat deset tisíc věřících se však nepodaří zřejmě žádné.

Společnost Hare Krišna se zaregistrovala v roce 2002 a o zařazení mezi vybrané – státem financované – církve, jako jsou katolíci, husité či židé, bude moci zažádat za tři roky.

„V současné době ani v nejbližších letech ale není pro Hnutí Hare Krišna reálné získat 10 tisíc podpisů,“ řekl Právu zdejší mluvčí Hare Krišna Antonín Valer.

Dodal, že zákonné podmínky jsou těžko splnitelné i pro ostatní nové církve a společnosti. „Tato diskriminační opatření v zákoně jsou neoprávněná a odporují principu stejných práv pro všechny,“ podotkl Valer.

Nejspravedlivější  financování církví by podle něj bylo zavedení daňových asignací, tedy možnost, aby každý dal např. procento svých daní vybrané církvi.

Muslimové chtějí rovnost, Jehovisté spoléhají na dary

Podobně jsou na tom čeští muslimové, kteří budou deset let registrovanou církví v roce 2014.

„Možná je v Česku deset tisíc muslimů, ale ne všichni mají trvalý pobyt a ne všichni jsou praktikující,“ řekl Právu Vladimír Sáňka z Ústředí muslimských obcí.

:. Vladimír Sáňka z Ústředí muslimských obcí se zdraví s kardinálem Miloslavem Vlkem (vlevo).foto: ČTK/Marta Myšková

Dodal, že již v roce 2002 jako „světová a historicky uznávaná církev“ zažádali o prominutí podmínek. Bezúspěšně.

„Není to ani tak kvůli financím, jako z psychologických důvodů, chtěli jsme být na stejné úrovni, jako jsou křesťanské církve či židovská obec,“ popsal motivy žádosti Sáňka.

Jiný případ jsou Svědci Jehovovi. Ti jsou registrováni od roku 1993 a zřejmě by splnili obě podmínky, ale ze zásady pomoc odmítají.

„Ve druhém dopise Korinťanům 9. kapitole a 7. verši se říká: ‘Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.‘ Dílo Svědků Jehovových v ČR je proto financováno dobrovolnými dary,“ sdělil Právu Pavel Sommr z informační služby Svědků.

Asi se ptáte proč o tom píši. Je to z toho důvodu že z úspěchu různých sekt, které se v posledních letech vyrojily v České republice mám velkou radost. Ne všechny sekty jsou řízeny našimi bratry, ale přesto jejich existence je pro nás velmi užitečná. S jejich pomocí se nám daří rozvracet a ničit morálku a tradice gojímů a dělat z gojímských psů stádo dobytka. Ano bratři, Čech, který vyznává Hare Krišna nebo podobnou sektu je pro národ nepoužitelný a takový člověk je naopak ideální pro naše plány na světovládu.  Až bude nastolen Nový světový řád, všichni gojímové budou muset povinně konvertovat k nějaké z těchto sekt, budou si moci vybrat, jestli chtějí být jehovisty, satanisty, scientology, Krišnovci, Monisty, mormony případně i vyznavači dalších sekt. Sekty jsou naší tajnou zbraní v boji za ovládnutí gojímů.

   Další velkou radost mi dělá i příliv muslimů do ČR. Už se těším na to, až jich tu budou stovky tisíc, a až budou na předměstích Prahy, Brna, Plzně a dalších velkých měst hořet auta jako ve Francii. A věřím že to je krásná představa pro každého českého Žida.

   Poslední, kdo mi udělal radost je bratr Kardinál Vlk. Vlk nejenže o výročí Křišťálové noci chodí na mše do synagogy, ale teď se přátelí i s bratry muslimy. Jen tak dále, bratře Vlku, Adonai ti žehnej! Kdyby tak všichni katoličtí kněží byli stejně oddaní naší věci tak jako on.

Jehuda

THE CENTURY MAGAZINE leden 1928 a únor 1928.

SKUTEČNÉ KOŘENY KŘESŤANSTVÍ

SKUTEČNÝ ARGUMENT PROTI ŽIDŮM

napsal Marcus Eli Ravage

Nesnášíte nás, samozřejmě. Není dobré mi říkat, že tomu tak není. Takže neztrácejme čas popíráním a alibi. Víte, že nás nesnášíte, já to vím a navzájem si rozumíme. Bezpochyby jsou někteří z vašich nejlepších přátel Židé a tak podobně. Myslím, že jsem to už jednou či dvakrát slyšel. A také vím, že mě osobně k nim nepočítáte – „mě“ jako konkrétního, individuálního Žida – když do nás kopete, jak je to hromadně v módě, protože jsem zkrátka tak jiný, skoro tak dobrý jako jeden z vás. Tato malá výjimka mě jaksi nepohne k vděčnosti; ale na tom teď nezáleží. Je to agresivní, kariéristická, průbojná, materialistická sorta, kterou nemáte rádi. Jedním slovem ti, kteří vám tolik připomínají vaše vlastní bratry, mající velkou naději na úspěch. Výborně si rozumíme. Nemám vám to za zlé. Nedávám, proboha, nikomu vinu za averzi vůči někomu jinému. Co mě na této anti-židovské záležitosti, jak si na ni hrajete, fascinuje, je váš naprostý nedostatek odhodlání. Jste přitom tak nepřímí a zdlouhaví, činíte průhledné omluvy, že se zdá, že natolik hrozivě trpíte rozpačitostí, že kdyby ono chování nebylo groteskní, bylo by to iritující. Nesnášíte nás, ale neumíte jasně říct proč. Každý další den vymýšlíte novou omluvu – důvod, jak tomu říkáte. Několik set let si hromadíte omluvy a každý nový výmysl je ještě směšnější než ten minulý a každá nová omluva popírá a ničí tu předchozí. Není to mnoho let zpátky, kdy jsem slýchal, že jsme hrabivci peněz a komerční materialisté; nyní se šeptem zase stěžuje na to, že žádné umění ani profese není bezpečná před židovskou invazí. Pokud vám máme věřit, jsme soudržní a zároveň výluční a nepřizpůsobitelní, protože s vámi nebudeme uzavírat sňatky, a také jsme kariéristé a podnikavci a hrozba vaší rasové integrity. Náš životní standard je tak nízký, že tvoříme vaše chudinské čtvrti a průmysl pracující za hladovou mzdu, a tak vysoký, že vás vytlačujeme z vašich nejlepších vilových čtvrtí. V době války se vyhýbáme naší vlastenecké povinnosti, protože jsme povahou a tradicí pacifisté, a jsme mazaní konspirátoři světových válek a máme z nich největší prospěch. Jsme zakladatelé a vedoucí stoupenci kapitalismu a zároveň hlavní původci revolty vůči kapitalismu. Dějiny bezpochyby neznají nikoho tak všestranného jako nás! Á! Málem jsem zapomněl na příčinu příčin. Jsme zatvrzelý lid, který nikdy nepřijímal křesťanství a jsme zločinci, kteří ukřižovali jeho zakladatele. Říkám vám však, že podléháte klamu. Postrádáte buď sebepoznání, či odvahu pohlédnout skutečnosti přímo do tváře a přiznat si pravdu. Nesnášíte Žida ne proto, jak si někteří z vás myslí, že ukřižoval Ježíše, ale protože ho zrodil. Váš skutečný svár s námi netkví v tom, že jsme odmítli křesťanství, ale že jsme vám ho vnutili! Vaše vratká, vzájemně si odporující obvinění vůči nám nejsou záplatou na černotu našeho historicky doloženého zločinu. Obviňujete nás z rozdmýchání revoluce v Moskvě. Předpokládejme, že toto obvinění připustíme. Co z toho? Při srovnání s tím, co dokázal v Římě Žid Pavel z Tarsu, je ruské pozdvižení jen pouhá pouliční rvačka. Děláte hodně povyku a zuříte kvůli přehnanému židovskému vlivu ve svých divadlech a kinech. Velmi dobře; vaše stížnost má jistě pevný základ. Ale co znamená ve srovnání s ohromujícím vlivem, který máme ve vašich kostelech, vašich školách, vašem soudnictví, vašich vládách a vašich samotných každodenních myšlenkách? Pokud myslíte vaše řeči o židovských spiknutích vážně, nemohu zaměřit vaši pozornost na takové, které stojí za to, aby se o něm mluvilo? Jaký smysl má plýtvat slovy o údajném ovládání vašeho veřejného mínění židovskými finančníky, tiskovými a filmovými magnáty, když byste nás mohli také nařknout z ovládání celé vaší civilizace židovskými Evangelii? Ani jste si nezačali uvědomovat skutečnou hloubku naší viny. Jsme vetřelci. Jsme narušitelé. Jsme rozvraceči. Vzali jsme vám váš přirozený svět, vaše ideály, váš osud a obrátili je v niveč. Byli jsme příčinou nejen poslední velké války, ale téměř všech vašich válek, ne pouze ruské revoluce, ale každé další významnější revoluce ve vašich dějinách. Uvedli jsme váš osobní i veřejný život do neshod, zmatku a frustrace. Děláme to stále. Nikdo neumí říci, jak dlouho v tom budeme pokračovat. Ohlédněte se trochu a podívejte, co se stalo. Před 1900 lety jste byli nevinnou, bezstarostnou, pohanskou rasou. Uctívali jste bezpočet bohů a bohyň, duchy vzduchu, řek a lesů. Byli jste nestydatě hrdí na svá obnažená těla. Vytvořili jste modly svých bohů a svůdných lidských postav. Nalézali jste potěšení v bitvách na polích, v arénách a na bojištích. Válka a otroctví byly ve vašem systému pevně stanovenými institucemi. Veselili jste se na svazích a v údolích na velkých prostranstvích, oblíbili jste si úvahy o zázraku a tajemství života a položili základy přírodním vědám a filozofii. Vaše kultura byla vznešená, smyslná,  nezatížená výčitkami o sociálním cítění či jinými sentimentálními pochybnostmi o lidské rovnosti. Kdo ví, jaký velký a skvělý osud vás mohl potkat, kdybychom vás nechali na pokoji. Ale my vás na pokoji nenechali. Chopili jsme se vás a strhli nádhernou a bohatou stavbu, kterou jste vybudovali, a zcela změnili směr vašich dějin. Porazili jsme vás způsobem, jakým si žádné vaše impérium nepodmanilo Afriku ani Asii. A podařilo se nám to bez vašich armád, bez nábojů, bez krve či vřavy, bez síly jakéhokoliv druhu. Podařilo se nám to výhradně nepřekonatelnou mocí našeho ducha, idejí a propagandy. Učinili jsme z vás ochotné a nevědomé posly naší mise celému světu, barbarským rasám země, bezpočtu ještě nezrozených generací. Bez jakéhokoliv chápání toho, co jsme vám dělali, jste se jako celek stali zástupci tradice naší rasy a přinášeli naše evangelium do neprozkoumaných končin světa. Naše kmenové zvyky se staly jádrem vašeho morálního kodexu. Naše kmenové zákony poskytly hlavní základy všem vašim vznešeným ústavám a právním systémům. Naše legendy a lidové příběhy jsou posvátnou tradicí, kterou vyprávíte svým dětem. Naši básníci zaplnili vaše zpěvníky a modlitební knihy. Naše národní dějiny se staly nezbytnou součástí vašich farářů, knězů a učenců. Naši králové, státníci, proroci a bojovníci jsou vašimi hrdiny. Naše starověká zemička je vaší Svatou zemí. Co si náš lid myslel a učil, to se stalo neoddělitelně spojené s vaší samotnou řečí a tradicí do té míry, že se nikdo mezi vámi nemůže nazývat vzdělaným, pokud není obeznámen s odkazem naší rasy. Židovští řemeslníci a židovští rybáři jsou vašimi učiteli a vašimi svatými, s bezpočtem soch, které mají jejich podobu, a nesčetnými katedrálami, postavenými na jejich památku. Židovská panna je vaším ideálem ženství. Židovský rebelantský prorok je hlavní postavou vašeho náboženského uctívání. Strhli jsme vaše idoly, odvrhli dědictví vaší rasy a nahradili je naším Bohem a naší tradicí. Žádné vítězství v dějinách nelze k tomuto našemu čistému vítězství nad vámi přirovnat ani vzdáleně.

Jak jsme to provedli? Skoro náhodou. Téměř před dvěma tisíci lety ve vzdálené Palestině naše náboženství propadlo rozkladu a materialismu. Směnárníci vlastnili chrám. Zvrhlí, sobečtí knězi okrádali náš lid a bohatli. Pak se objevil mladý vlastenecký patriot, který procházel zemí a volal po obrodě víry. Neměl v úmyslu zřídit novou církev. Jako všichni proroci před ním i on měl jediný cíl očistit a oživit staré vyznání. Útočil na kněze a vyhnal směnárníky z chrámu. To ho přivedlo do konfliktu se zavedeným řádem a jeho nosnými sloupy. Římští představitelé, kteří okupovali zemi, se báli této revoluční agitace jako politické snahy je vypudit. Uvěznili ho, postavili před soud a odsoudili k smrti ukřižováním, v té době běžné formě popravy.

Následovníci Ježíše Krista z Nazaretu, většinou otroci a chudí dělníci, se ve své ztrátě a zklamání odvrátili od světa a vytvořili bratrstvo pacifistů, kteří neodporovali, sdíleli své vzpomínky na ukřižovaného vůdce a žili společně komunisticky. Byli pouhou další sektou v Judeji, bez moci či důležitosti, ani první ani poslední. Až po zničení Jeruzaléma Římany získalo nové vyznání vedoucí postavení. Tehdy vlastenecký Žid Pavel, neboli Saul, přišel na myšlenku pokořit římskou moc zničením morálky jejích vojáků doktrínou lásky a neodporování, kterou kázala malá sekta židovských křesťanů. Stal se apoštolem nežidů, kteří byli do té doby nejaktivnějšími pronásledovateli této skupiny. A Pavel svoji práci dělal natolik dobře, že za čtyři století byla z velkého impéria, které si podmanilo Palestinu i polovinu světa, hromada trosek. A zákon, který vyšel ze Sionu, se stal oficiálním náboženstvím Říma.

Toto byl počátek naší nadvlády ve vašem světě. Ale to byl pouze začátek. Od této chvíle jsou vaše dějiny jen o málo víc než bojem o vládu mezi vaším starým pohanským duchem a naším duchem židovským. Polovina vašich válek, velkých i malých, jsou války náboženské, v nichž se bojuje kvůli interpretaci toho či onoho v našem učení. Ještě jste se neosvobodili ze své primitivní náboženské jednoduchosti a už jste se pokoušeli praktikovat pohanské římské učení, když tu se objevil Luther, ozbrojen našimi Evangelii, aby vás srazil k zemi a vyzvednul naše dědictví. Vezměte si tři ústřední revoluce moderní doby – francouzskou, americkou a ruskou. Copak nejsou triumfem židovské ideje o sociální, politické a ekonomické spravedlnosti?

A konec je stále daleko. Stále vám vládneme. I v tuto chvíli jsou vaše církve rozervány občanskou válkou mezi fundamentalisty a modernisty, tedy mezi těmi, kteří se řídí naším učením a tradicí doslova, a těmi, kteří usilují pomalými krůčky o naše vypuzení. V Daytonu v Tennessee zakazuje Biblí vedená komunita učit vaši vědu, protože je v rozporu s naší starou židovskou zprávou o původu života; vůdce protižidovského Ku Klux Klanu v demokratickém národním kongresu vede svůj rozhodný životní boj naším jménem, aniž by si povšiml rozporu. Znovu a znovu propuká puritánské dědictví Judeje ve vlnách jevištní cenzury, nedělních modrých zákonů a národních akcí prohibice. A zatímco se dějí tyto věci, vy kecáte o židovském vlivu ve filmech!

Je nějaký div, že nás nesnášíte? Vytvořili jsme překážku vašemu růstu. Vnutili jsme vám cizí knihu a cizí víru, kterou nemůžete potlačit ani se s ní smířit, která je v rozporu s vaším přirozeným duchem, která vás stále zneklidňuje a kterou nemůžete ani odmítnout, ani plně přijmout. Samozřejmě jste nikdy nepřijali naše křesťanské učení plně. Ve svých srdcích jste stále pohany. Stále milujete válku, modly a boj. Stále jste hrdí na oslavu nahého lidského těla. Vaše sociální vědomí je navzdory veškeré demokracii a vašim sociálním revolucím žalostně nedokonalé. Pouze jsme rozdělili vaši duši, zmátli vaše pohnutky, ochromili

vaše touhy. Během bitvy vděčně poklekáte před tím, který vám přikázal nastavit druhou tvář, který řekl „neodporujte zlu“ a „požehnaní jsou smířliví“. Ze své touhy po zisku jste náhle vyrušeni vzpomínkou z nedělní školy, že nemáte pomýšlet na zítřek. Ve svých bojích o průmysl, kdy byste udeřili bez výčitky svědomí, se vám náhle připomene, že chudí jsou požehnaní a lidé jsou bratry v otcovství Pána. A když už hodláte podlehnout pokušení, váš židovský výcvik vám klade varovně ruku na rameno a vzdaluje plný šálek od vašich úst. Vy, křesťané, jste se nikdy nepokřesťanštili. Do té míry jsme u vás neuspěli. Ale navždy jsme vám zkazili zábavu z pohanství. Takže, proč byste nás neměli nesnášet? Kdybychom byli na vašem místě, asi bychom vás neměli v lásce ještě upřímněji než vy. Ale měli bychom vám otevřeně říci proč. Neměli bychom se uchylovat k úskokům a průhledným výmluvám. S miliony velice úctyhodných židovských obchodníků všude kolem nás, bychom neměli urážet vaši inteligenci a naši upřímnost řečmi o komunismu jakožto židovské filozofii. A s miliony tvrdě pracujících chudých židovských pouličních prodejců a dělníků bychom se neměli zesměšňovat řečmi o mezinárodním kapitalismu jakožto židovském monopolu. Ne, měli bychom jít rovnou k podstatě. Měli bychom pouvažovat o tomto nepřehledném, neefektivním zmatku, který nazýváme civilizace, o této polokřesťanské a polopohanské směsici, a kdyby naše pozice byly opačné, měli bychom vám na rovinu říci: Za tyto trable můžeme poděkovat vám, vašim prorokům a vaší Bibli.

ČLÁNEK DRUHÝ

Vyšlo v THE CENTURY MAGAZINE v únoru 1928.

ZÁSTUPCE NEŽIDŮ

První, kdo poznal možnosti války propagandou

napsal Marcus Eli Ravage

    Vy, křesťané, se znepokojujete a stěžujete si na vliv Židů ve vaší civilizaci. Říkáte, že jsme mezinárodní lidé, kompaktní menšina ve vašem středu, s tradicemi, zájmy, aspiracemi a cíli odlišnými od vašich. A prohlašujete, že tento stav věcí je hrozbou vašemu spořádanému vývoji; mate vaše pohnutky; maří vaše záměry; mlží váš osud. Tak docela zde nebezpečí nevidím. Váš svět byl vždy ovládán menšinami; a zdá se mi, že je lhostejné, jakého vzdáleného původu a údajného přesvědčení o vládě tato klika je. Na druhé straně, tento vliv zde jistě existuje a je mnohem větší a záludnější, než se zdá být. To nás na této vaší hře na škádlení Židů mate, baví a někdy i popouzí. Zní to tak hrozivě. Hrůzostrašně si šeptáte o tom, že Židé mají prsty v tom či onom a tamtom. To nás rozechvívá. Jsme si vědomi újmy, kterou jsme vám způsobili tím, že jsme vám vnutili naši cizí víru a tradice. Dejme tomu, říkáme rozechvěle, že byste se měli jednoho dne probudit s tím, že vaše náboženství, vaše vzdělání,

vaše morálka, vaše sociální, vládní a právní systémy jsou od základu vytvořeny námi! A vy pak vyjmenováváte a neurčitě mluvíte o židovských finančnících a židovských promotérech filmu a naše hrůza se se smíchem vytrácí. Ten gój, na kterého se s úlevou díváme, skutečnou černotu našich zločinů nikdy nepozná. Nemůžeme to pochopit. Buď neznáte, nebo nemáte odvahu nás obvinit z těchto skutků, pro které tu existuje nejméně stín důkazu a který by inteligentní soudce a porota shovívavě prozkoumali. Proč si vyprávět o nepřesvědčivých maličkostech, když nás můžete tak lehce obvinit z vážných a prokazatelných deliktů? Proč vykládat o Marxovi a Trockém, když máte Ježíše Nazaretského a Pavla z Tarsu, jimiž nás můžete uvést do rozpaků? Nazýváte nás rozvraceči, agitátory, podněcovateli revolucí. Je to pravda a krčím se před vaším odhalením. Pouze s nejnepatrnějším překroucením a žonglováním s fakty by se mohlo dokázat, že jsme byli příčinou všech hlavních revolucí vašich dějin. Ale míříte na nás vyčítavě prstem a obviňujete nás z těchto odporných a zaznamenaných zločinů? Vůbec ne! Je neuvěřitelné, že jste nám hodili na triko nedávnou velkou válku a pozdvižení v Rusku, jako by nezpůsobily největší újmu Židům samotným, ale že by měly takový důsledek by býval předvídal i školák. Ale ani tyto komploty a revoluce nejsou ničím ve srovnání s velkým spiknutím, které jsme zosnovali na počátku této éry a které bylo předurčeno, aby z vyznání židovské sekty učinilo náboženství západního světa. Reformace nebyla navržena čistě ze zášti. Uvedla nás do souladu se starým nepřítelem a vrátila Bibli její čestné místo v křesťanstvu. Republikánské revoluce osmnáctého století nás zbavily našich dlouhotrvajících politických a sociálních handicapů. Přinesly nám prospěch, ale vám nijak neuškodily. Naopak, prospěly a přinesly vám růst. Za své vyniknutí ve světě vděčíte právě jim. Ale pozdvižení, které přineslo křesťanství do Evropy bylo – a to lze snadno dokázat – plánováno a vyvoláno Židy jako akt pomsty proti velkému nežidovskému státu. A když mluvíte o židovských spiknutích, nemohu za boha pochopit, proč také nezmíníte zničení Říma a celé starověké civilizace, soustředěné pod jeho prapory v rukou židovského křesťanství.Je to neuvěřitelné, ale zdá se, že vy křesťané ani nevíte, odkud vaše náboženství přišlo, ani jak, ani proč. Vaši historici, s jedinou velkou výjimkou, vám o tom nevypráví. Dokumenty, které jsou částí vaší Bible, v tomto případě zpíváte, ale nečtete je. Udělali jsme svou práci příliš důkladně, věříte naší propagandě až moc bezvýhradně. Příchod křesťanství je pro vás obyčejnou historickou událostí, vyrůstající z událostí oné doby; je to naplnění božského židovského proroctví – s vašimi přiměřenými vylepšeními. Chápete ho tak, že nezničilo velkou nežidovskou civilizaci a velké nežidovské impérium, s nímž židovstvo válčilo; že neuvrhlo lidstvo na tisíc let do barbarství a temnoty; že

přišlo, aby přineslo nežidovskému světu spásu! Přesto tu, pokud vůbec, bylo velké podvratné hnutí, jež se vyklubalo v Palestině. Šířili ho židovští agitátoři, financovaní z židovských peněz a vzdělaní židovskými pamflety a letáky v době, kdy židovstvo a Řím stály proti sobě v boji na život a na smrt, který skončil zhroucením velkého nežidovského impéria. Dokonce ani to nevidíte, ačkoliv inteligentní dítě, nepopletené teologickou magií, by dokázalo říci, o co jde i po letmém přečtení jednoduchého záznamu. A vy stále žvaníte o židovských spiknutích a jmenujete jako příklad velkou válku a ruskou revoluci! Divíte se potom, že Židé vždycky brali váš antisemitismus, dokud se nesáhlo k násilí, dost s nadhledem? Dovolte mi velice stručně vypovědět příběh, nepřikrášlený zázrakem, proroctvím či magií.

   Pro lepší perspektivu se musím vrátit zpátky. Samotná akce se prakticky dělí na čtyři části a vrcholí částí třetí. První opona se zvedá asi roku 65 př. n. l. Dramatis personae jsou Judea a Řím, menší role stranou. Judea je královstvíčko na východní straně Středozemního moře. Více než pět století šlo skoro jen o geografický výraz. Znovu a znovu byla dobývána a ničena a obyvatelstvo její silní sousedé odváděli do vyhnanství či otroctví. Formálně nezávislá je nyní jako vždy nestabilní a na pokraji občanské války. Západní impérium se svým jádrem v městském státě Římě zatím ještě není miláčkem světa, ale rychle tímto směrem míří. Je uznáváno jako velká vojenská síla své doby, stejně jako dědic Říma a centrum civilizace. Až dosud spolu měly oba státy málo kontaktů, či vůbec žádné. Poté byl Řím, aniž by o to prosil, náhle požádán, aby se ujal záležitostí v Judeji. Mezi dvěma bratry vznikl spor o následnictví bezvýznamného trůnu a římský generál Pompeus, který se náhodou v Damašku zabýval důležitějším záležitostmi, byl vyzván, aby oba uchazeče rozsoudil. S jednoduchou přímočarostí republikánského vojáka Pompeus jednoho z bratrů poslal do vyhnanství, jmenoval jeho rivala vůdcem kněžstva a zcela odstranil královský úřad. Aniž by na to dával zřetel, Pompeovo řešení mělo za následek, že se Judea stala državou Říma. Židé se proti tomu přirozeně ohrazovali; a Řím, aby je usmířil a přizpůsobil se místní předpojatosti, obnovil královský úřad. Také stanovil krále dle vlastní volby. Byl to syn výběrčího daní, byl idumejské rasy a jmenoval se Herodes. Nicméně Židé se nezklidnili a stále dělali problémy. Řím to od nich považoval za velmi nevděčné. Tohle všechno je pouze úvod, který má objasnit to, co následovalo. Židovská nespokojenost přerostla ve ztrátu důvěry a otevřenou vzpouru, když jejich nežidovští páni začali do Jeruzaléma importovat výdobytky západní kultury. Modly, atletické hry, řecké drama a gladiátorská představení nebyly Židům pochuti. Farizejští je odmítali jakožto urážku v Jehovově srdci, ačkoliv domácí představitelé trpělivě vysvětlovali, že jsou míněny jako zábava a povznesení pro nežidovskou posádku. Judejci se zvláštní snaživostí vzdorovali příchodu výkonného výběrčího daní z Říma. Nadto ještě chtěli zpět krále jejich vlastní rasy a jejich vlastní královské linie. Mezi masami měla rebelie formu oživení staré víry v mesiáše, Bohem stanoveného spasitele, který měl vykoupit svůj lid z cizího jha a vyzvednout Judeu nad jiné národy. Uchazečů o úkol nebylo málo. V Galileji vedl jistý Jidáš dosti působivou vzpouru, která získala velice širokou podporu. Jan, zvaný Křtitel, působil kolem řeky Jordán. Byl následován dalším mužem ze severu, Ježíšem z Nazaretu. Všichni tři byli mistři v technice vyjadřování politického štvaní neškodnými teologickými frázemi. Všichni tři používali stejný signál pro vzpouru – čas je nadosah. A všichni tři byli rychle zadrženi a popraveni, oba Galilejci ukřižováním. Nehledě na osobní kvality byl Ježíš z Nazaretu, stejně jako jeho předchůdci, politickým agitátorem, zabývajícím se osvobozením své země od cizích utlačovatelů. Je tu dokonce významný důkaz, že uvažoval o touze stát se králem nezávislé Judeje. Tvrdil, či jeho životopisci to později tvrdili za něj, že pochází se staré královské linie Davida. Ale jeho otcovství je jaksi zmatené. Titíž spisovatelé, kteří vystopovali původ manžela jeho matky až ke králi žalmistovi, také popsali Ježíše jako syna Jehovy a připustili, že Josef nebyl jeho otcem. Nicméně se zdá, že Ježíš si již dlouho uvědomoval beznadějnost své politické mise a obrátil svůj řečnický dar a svou velkou popularitu u mas zcela jiným směrem. Začal kázat primitivní formu populismu, socialismu a pacifismu. Efekt této změny v jeho programu mu mělo získat nepřátelství zámožných a majetných vrstev, knězů a patriotů obecně a přivést k jeho následování chudé, pracující masy a otroky. Po jeho smrti tito prostí učedníci vytvořili jakési komunistické bratrstvo. Kázání, jež kdysi jejich zesnulý vůdce pronesl na hoře, jim shrnovalo podstatu jeho učení a učinili z něj životní pravidlo. Byla to filozofie, jejímž úmyslem bylo zalíbit se ve velké míře prostému lidu. Těm, kteří zde na zemi trpěli, poskytovala útěchu příslibem odměny po

smrti. Z nouze slabých učinila ctnost. Lidé bez naděje do budoucnosti byli káráni, aby nemysleli na zítřek. Lidé příliš bezmocní, aby vzdorovali urážkám či křivdám, se učili zlu neodporovat. Lidé odsouzení k celoživotní dřině a chudobě byli ujišťováni o důstojnosti práce a bídy. Mírní, opovrhovaní, vydědění, utiskovaní měli být v posmrtném životě vyvolení a oblíbení Bohem. Světáckým, ctižádostivým, bohatým a mocným měl být vstup do nebe odepřen. Výsledkem Ježíšovy mise tedy byla nová sekta v Judeji. Nebyla první ani poslední. Judea, stejně jako moderní Amerika, byla úrodná půda pro zvláštní vyznání. Ebionim (židovští křesťané) – ubožáci, jak si sami říkali – nepohlíželi na svou víru jako na nové náboženství. Narodili se jako Židé a Židy zůstali. Učení jejich mistra mělo spíše povahu sociální filozofie, etiky chování, způsobu života. Moderním křesťanům, které nikdy neunaví ptát se, proč Židé nepřijali Ježíše a jeho učení, pouze odpovím, že dlouho byli těmito věřícími právě Židé. Být překvapen tím, že se celé židovstvo nestalo ebionimem, je stejně inteligentní jako očekávat, že se všichni Američané připojí k unitářům, baptistům, či křesťanským scientistům. V obyčejné době by se otrhanému bratrstvu věnovala malá pozornost. Z větší části to byli otroci a dělníci, jejichž mírnost mohla být podpořena vojenskou třídou. Ale u státu vprostřed boje s cizím nepřítelem měla prostá filozofie nebezpečný aspekt. Bylo to vyznání deziluze, rezignace a porážky. Hrozilo, že v čase války podkope morálku bojovníků. Toto požehnání mírotvorcům, toto nastavení druhé tváře, toto neodporování, tato láska k nepříteli vypadaly jako záměrný pokus paralyzovat v krizi národní vůli a zajistit vítězství nepříteli. Proto není překvapující, že židovští představitelé začali ebionimy pronásledovat. Jejich shromáždění byla napadána a rozháněna, jejich vůdcové byli uvrženi do vězení, jejich nauky byly zakázány. Na chvíli to vypadalo, že sekta byla rychle zničena. Poté se nečekaně zvedla opona k třetímu jednání a události náhle vzaly nový obrat. Snad nejzavilejším nepřítelem sektářů byl jistý Saul, zhotovovatel stanů. Původem z Tarsu a tudíž člověk poměrně vzdělaný v řecké kultuře, opovrhoval novými naukami kvůli jejich prostotě a odtrženosti od života. Jako patriotický Žid se děsil jejich účinku na záležitosti národa. Zcestovalý muž, zběhlý v několika řečech, byl ideálně vhodný pro úkol vstoupit mezi rozptýlené židovské komunity, aby šíření jejich socialistických pacifistických nauk zmařil. Jeruzalémští vůdci ho jmenovali hlavním pronásledovatelem ebionimů. Byl právě na cestě do Damašku, aby uvěznil skupinu sektářů, když k němu dorazila nová idea. V poutavých slovech Knihy skutků spatřil vidění. Vlastně byla dvě. Na začátku pochopil, jak naprosto beznadějné byly šance malé Judeje, že zvítězí nad největší vojenskou silou světa. Za druhé, což bylo důležitější, ho napadlo, že z vyznání pobudů, které potlačoval, by šlo vytvořit nepřekonatelnou zbraň proti ohromnému nepříteli. Pacifismus, neodporování, rezignace, láska byly doma nebezpečným učením. Rozšířením mezi nepřátelské legie by ale mohlo zlomit jejich disciplínu a tak ještě zajistit vítězství Jeruzaléma. Saul byl zkrátka první, kdo objevil možnosti vedení války propagandou. Cestoval dál do Damašku a tam k úžasu svých přátel i těch, které přišel potlačovat, oznámil své přestoupení na víru a požádal o vstup do bratrstva. Na zpáteční cestě do Jeruzaléma přednesl svou novou strategii vylekaným sionským mudrcům. Po velké debatě a sebeanalýze byla přijata. Větší odpor vyjadřovali vůdci ebionimům v hlavním městě. Nedůvěřovali jeho motivům a báli se, že jeho návrh zbavit víru jejích starých židovských předpisů a praktik, aby se stala přijatelnou pro nežidy, by naplnil společenství cizími polovičními konvertity a oslabil jeho moc. Ale nakonec si je získal také. A tak se Saul, nejnelítostnější pronásledovatel Ježíšových následovníků, stal Pavlem, apoštolem nežidů. A tak, mimoto, začal šířit v pohanských zemích Západu úplně nové orientální náboženství. Naneštěstí pro Pavlův plán nová strategie fungovala příliš dobře. Jeho propracovaná a dosti přitažlivá teologie plodila konvertity rychleji, než si odvážil doufat, nebo si vůbec přál. Nicméně otroci a utlačovaní v impériu, zoufalí odvedenci a hladovějící proletariát samotného hlavního města nalézali v upravené Pavlově verzi vyznání tolik útěchy, kolik jí chudí Židé před nimi nalézali v původních naukách jejich ukřižovaného mistra. Následkem tohoto neviditelného úspěchu se měly nepřátelům otevřít oči, aby poznali, co se děje. Do Říma začaly proudit od velitelů armád v Palestině i jinde znepokojivé zprávy o neposlušnosti mezi jednotkami. Namísto toho, aby představitelé císařství posečkali, nová taktika jen posílila jejich odhodlanost. Řím se vrhl na Jeruzalém ohněm a mečem a po lítém obléhání, které trvalo čtyři roky, zničil hnízdo agitace (roku 70 n. l.). Alespoň si myslel, že ho zničil. Historici té doby nás, pokud jde o záměry Říma, nenechávají na pochybách. Praví nám, že Nero poslal Vespasiana a jeho syna Tita s definitivními a jednoznačnými rozkazy vyhubit společně Palestinu i křesťanství. Pro Římany křesťanství neznamenalo nic víc než militantní judaismus a tato interpretace se nezdá být daleko od skutečnosti. Pokud jde o Nerovo přání, polovina se mu vyplnila. Palestina byla tak důkladně vyhlazena, že z ní až do dnešních dnů zůstala politická troska. Nicméně křesťanství tak lehce zničeno nebylo. Pavlův program se vlastně plně rozvinul až po pádu Jeruzaléma. Jak jsem uvedl, až do této doby bylo jeho taktikou dobyvatele pouze zastrašit, po vzoru Mojžíše sužujícího faraóny. Postupoval obezřetně a váhavě, dávaje pozor, aby mocného nepřítele nezburcoval. Chtěl mávat svou novou zbraní nepříteli před nosem a dát mu pocítit její ostří, ale zdráhal se ji použít v plné síle. Nyní se však stalo to nejhorší a Judea již neměla co ztratit. Odhodil zábrany a přinesl válku do nepřítelovy země. Cílem teď nebylo nic menšího než pokořit Řím tak, jak on pokořil Jeruzalém, vymazat ho z map, jako on vymazal Judeu.

   Samozřejmě, žádná civilizace by nemohla tomuto druhu útoku vzdorovat stále. Do roku 200 snahy Pavla, Jana a jejich nástupců udělaly mezi všemi třídami římské společnosti takové pokroky, že se křesťanství stalo dominantním kultem celého impéria. Mezitím, jak Pavel chytře předvídal, se římská morálka a disciplína zcela zhroutily, aby se více a více císařských legií, jež byly kdysi postrachem světa a páteří západní kultury, rozpadal a bylo poraženo barbarskými nájezdníky. Roku 326 se císař Konstantin v naději na kontrolu zákeřné choroby podvolil konverzi a prohlásil křesťanství oficiálním náboženstvím. Bylo však příliš pozdě. Po něm se císař Julián ještě jednou pokusil uchýlit k útlaku. Ale ani odpor ani ústupky nebyly k ničemu. Římský stát byl naskrz prožraný palestinskou propagandou. Pavel triumfoval.

Takto bych alespoň, pokud bych byl antisemita hledající věrohodný důkaz rozvratného židovského spiknutí, vyložil příchod upraveného židovského vyznání do západního světa.

http://www.freeyellow.com/members5/ifiklos/3488.html

překlad: www.bratrstvi.tk

Doslov:

M.E.Ravage byl židovský spisovatel a oficiální životopisec rodu Rotschildů. Všechno co napsal ale pravda pochopitelně není. Tak zaprvé, Ravage tvrdí, že protokoly sionských mudrců jsou padělané, to není pravda, ale všichni sionisté v té době měli příkaz tvrdit, že jsou falešné, dnes když už vládneme světu klidně mohu přiznat že jsou pravé. Dále Ravage se domnívá, že Ježíš byl Žid, to zřejmě není pravda. Ježíšovo učení se natolik odlišovalo od našeho náboženství že je téměř jisté, že Židem nebyl, vždyť v tehdejší Palestině se pohybovali příslušníci desítek národů. A třetí omyl je s Lutherem. Luther neměl s námi nic společného, naopak, Luther nás nenáviděl a celou svou činnost zaměřil na boj proti nám

Jehuda

Loni v květnu pobouřila českou veřejnost sexuální vražda devítiletého chlapce Jakuba Šimánka. Policie zanedlouho vypátrala vraha, za kterého byl označen třiačtyřicetiletý slovenský pedofil Antonín Novák, který byl již několikrát trestán za pohlavní zneužívání mladistvích. V současné době probíhá soud s Antonínem Novákem, ve kterém mu hrozí až výjimečný trest. Bylo vše opravdu tak, jak je předkládáno veřejnosti?

   Mezi námi si můžeme prozradit že nikoliv. Malý Jakub byl synem armádního generála Hynka Blaška a ten byl, stejně jako drtivá většina generálů Armády České republiky, odpůrcem stavby radaru v Brdech. Všichni čeští generálové jsou bývalí komunisté, a mnozí z nich studovali v Moskvě, a proto nenávidí Američany a odmítají rozmístění amerických vojsk na českém území, to že zde před rokem 1990 byla rozmístěna sovětská vojska jim však jaksi nevadilo. Odpor proti stavbě radaru byl silný nejen mezi důstojnickým sborem armády ČR ale také mezi politiky. Bohužel stále existují politici a důstojníci, pro které jsou zájmy České republiky a Českého národa důležitější, než zájmy USA, NATO a Izraele. Proti těmto bídákům bylo třeba tvrdě zasáhnout. Vláda USA nařídila loni na jaře CIA, aby provedla akci na zastrašení odpůrců stavby radaru z řad českých politiků a generálů. Velitel české expozitury CIA (osobně ho znám ale pochopitelně nemohu říci kdo to je, stačí jen když řeknu že je to manažer jedné velké firmy, patřící našim americkým soukmenovcům) se po poradě s Alexandrem Vondrou, ministrem pro evropské záležitosti, senátorem a zároveň vysoce postaveným rezidentem tajných služeb USA, rozhodl, že je třeba zabít dítě některého z odpůrců radaru. Agenti CIA vybrali několik desítek politiků a generálů, kteří nesouhlasili s radarem, a kteří mají nezletilého syna nebo dceru. Velitel CIA spolu s Alexandrem Vondrou z tohoto seznamu vybrali právě generála Blaška, neboť ten byl obzvláště nebezpečný. Generál hrozil, že zveřejní tajné informace o zdravotních rizikách, které hrozí obyvatelům měst a vesnic v okolí radaru. Kdyby se gojímové dozvěděli, že v okruhu třiceti kilometrů kolem podobných radarů vzroste desetinásobně počet případů rakoviny, a že existují i jiná závažná nebezpečí, odpor proti stavbě radaru by podstatně vzrostl. Generál tajil, že má nemanželského syna, proto také malý Jakub měl příjmení po matce, ale pro CIA, která má neomezený přístup do úřední evidence obyvatel ČR, nebyl žádný problém to zjistit. Na vraždu malého Jakuba byli vybráni dva naprosto spolehliví agenti. Nevím, kteří to jsou, a i kdybych věděl, tak bych to nenapsal, neboť agent CIA, o kterém vejde ve známost že je agentem, musí u CIA skončit, protože je pro další úkoly nepoužitelný. Nevím ani, jestli to byli naši bratři, nebo gojímové, ale myslím že to byli naši bratři, neboť takto důležitý úkol nelze svěřit nežidům. Jeden z těchto agentů odjel do Havlíčkova Brodu a tam sledoval malého Jakuba, aby viděl kdy chodí do školy a ze školy a kde se pohybuje. Druhý agent hledal vhodného pedofila, který čin provede. Ptáte se asi proč Jakuba neznásilnil a neuškrtil sám, to by přece pro pečlivě vycvičeného agenta nebyl žádný problém, ale v tomto případě bylo třeba mít vraha, který bude za Jakubovu smrt odsouzen. Musím říci, že tento agent měl velmi šťastnou ruku, když se mu podařilo najít čtyřikrát trestaného homosexuálního pedofila a notorického alkoholika Antonína Nováka. Myslím že nikoho vhodnějšího než Nováka už ani nebylo možno najít. Agenti slíbili Novákovi za znásilnění a vraždu devítiletého kluka půl milionu korun. Neřekli mu, že Jakub je syn generála, ale řekli mu, že jeho otec je bohatý podnikatel, a oni že jsou členové ruské mafie, která jeho otce vydírá. Novák se nenechal pobízet a toto vysvětlení mu stačilo. 4. května došlo k akci. Malý Jakub si toho dne vyšel hrát ven, ale už se nevrátil domů. Oba agenti ho chytili, odvezli ho do Novákova bytu a Novák chlapce…- není nutné zacházet do podrobností, i když jsou mi dobře známy – stačí když řeknu že jako zkušený pedofil věděl co má s chlapcem udělat. Agenti mu pak pomohli zbavit se mrtvoly a vyplatili mu slíbené peníze. Poté bylo oznámeno že Jakub zmizel a policie ho začala intenzivně hledat, rovněž i v televizi se objevily výzvy k občanům, kdyby někdo Jakuba viděl, ať to oznámí na policii. Jeho tělo však bylo nalezeno až o měsíc později a Novák byl zatčen. Ve vyšetřovací vazbě ho navštívil jeden z agentů, kteří mu pomáhali a řekl mu, že pokud nic neřekne, zajistí mu, že se dostane do vězení s nízkou ostrahou a brzy bude na svobodě. Pokud bude mluvit, stejně mu nikdo neuvěří a on dostane doživotí a ve vězení bude zavražděn svými spoluvězni nebo dozorci. Vražda pedofila ve vězení by nevyvolala velkou pozornost a co více, většina Čechů by s tím souhlasila. Novák se tedy zachoval rozumně a slíbil že nic neřekne a že bude u soudu opakovat verzi, kterou mu tento agent sepsal, a kterou se Novák naučil zpaměti. Novák sice byl odsouzen k doživotnímu trestu, ale zanedlouho mu podplacení bachaři umožní uprchnout a CIA  ho vybaví falešnými doklady, udělají mu plastickou operaci aby ho nikdo nepoznal a Novák bude spokojeně žít pod cizím jménem. A nebo je možné že se CIA rozhodne jinak a Novák bude zastřelen na útěku. Toto řešení bych preferoval já, Novák může později promluvit a být nebezpečný, tak bude lepší ho zlikvidovat. 

   Rovněž Jakubův otec se choval rozumě, poté co mu bylo oznámeno, že mu syna zabila CIA kvůli jeho odporu ke stavbě radaru. Řekli mu, že jestli promluví, bude zabit i on sám, vždyť zabít generála není pro CIA větší problém než zabít malého kluka. Jednoho dne by prostě generál zahynul při autonehodě, vždyť udělat fingovanou autonehodu zvládne každý začínající agent. Nebo by mohl ze smrti syna zešílet a zastřelit se, a nebo ještě lépe by nejprve zastřelil pár nám nepohodlných lidí a pak by si prohnal hlavou kulku. Ono je mnohem více možností, jakými CIA dokáže navždy umlčet nepohodlného člověka. Vzpomínáte ještě na Arkansaský sebevražedný syndrom (ASS), tj. na šedesát lidí kteří byli nepohodlní bývalému guvernéru státu Arkansas a prezidentu USA Billu Clintonovi a všichni spáchali sebevraždu za velmi záhadných okolností a bez dopisu na rozloučenou? Ne, zabít generála Blaška by pro nás opravdu nebyl žádný problém. Proto se generál ze strachu o svůj život rozhodl mlčet a tváří se že je loajální a že proti radaru nic nemá.

   Ministr Vondra se poté sešel s různými veřejně známými odpůrci radaru, především s politiky a generály a řekl jim, že jestli budou proti radaru, tak jejich ženy, děti či jiní rodinní příslušníci skončí stejně jako malý Jakub. A všimněte si, že poté odpůrců radaru mezi politiky ubylo, a ti, co říkají že jsou proti radaru, to říkají jen proto aby neztratili tvář před voliči a až dojde k hlasování, tak se hlasování zdrží.

    Problém však byl s Jakubovou matkou Hanou Šímánkovou. I té CIA slíbila mnoho peněz v případě že o smrti syna bude mlčet a smrt pokud promluví. Ona se ale přesto nechtěla smířit s tím, že vrazi jejího syna nebudou potrestáni a rozhodla se promluvit. Zavolala reportérům TV Nova a myslela si, že s ní přijedou natočit reportáž, která se objeví v pořadu Na vlastní oči, nebo jiném podobném pořadu. Protože však Nova patří našim souvěrcům, reportér, kterému zavolala vše předal řediteli televize a ten to zavolal rovnou na velvyslanectví USA. Hanu Šimánkovou pak místo reportérů TV Nova navštívili dva zmínění agenti CIA převlečení za zaměstnance plynáren, kteří ji poškodili plynové vedení v jejím bytě a ona se zanedlouho po jejich odchodu otrávila plynem.

   Tak se tedy CIA podařilo zastrašit opozici proti stavbě radaru. Odhalil jsem vám zde tajné praktiky CIA, vše jsem se předevčírem dozvěděl od samotného Alexandra Vondry, se kterým jsem se setkal na izraelském velvyslanectví. Ptal jsem se ho, jak to bylo s Jakubem Šimánkem, jestli něco neví, protože jsem od začátku měl podezření že to bude práce CIA. Vondra mi vše potvrdil a řekl, že to mohu říci našim bratrům a sestrám, stejně tak jako svobodným zednářům, antifašistům a dalším přátelům Izraele, nesmí se to však dostat do rukou našich nepřátel. Tak se podle toho řiďte a neříkejte to lidem, kterým nemůžete plně důvěřovat. Na závěr bych chtěl podotknout, že podobné praktiky patří k běžné každodenní práci CIA i Mossadu. Nemyslete si však, že agenti CIA a Mossadu jsou sadističtí psychopati, kteří zabíjí lidi pro potěšení. Znám osobně desítky agentů CIA, MI5, Mossadu a dalších spřátelených tajných služeb, osobně znám Alexandra Vondru a řadu dalších lidí pohybujících se v tomto prostředí a musím říci, že jsou to lidé značně otrlí a bezcitní a vraždit lidi jim nedělá sebemenší problémy, ale na druhou stranu to nedělají nějak zvlášť rádi. Zabíjení lidí je každodenní rutinou agentů CIA a Mossadu ale nějakou zvláštní radost či vzrušení jim to nepůsobí. Vše dělají pro větší slávu a moc světového židovstva nebo pro peníze, ale jinak jsou to zcela normální slušní lidé, nikoliv sadisté.

Jehuda

Nedlouho po Bernardu Madoffovi se v USA objevil další šikovný židovský finančník, který okrádal hloupé gojímy. Zde sice nejde o tak vysokou částku, jako v případě Madoffa, který gojímům zpronevěřil padesát miliard USD ale i osm miliard je slušná částka. Jistě mnoho z těchto peněz věnoval žiovským obcím a židovským nadacím. Jen více takových Stanfordů. Věřím že se dostane před porotu složenou z našich bratrů a ta ho osvobodí pro nedostatek důkazů. My se za něj zatím můžeme modlit

Více na:  http://www.novinky.cz/clanek/161730-miliardar-z-texasu-vysetrovan-kvuli-zpronevere-184-miliard-korun.html

Texaský miliardář Allen Stanford a jeho tři kolegové čelí obvinění z masivního podvodu. Agentura Reuters ve středu napsala, že federální úřady šetří podvodné nakládání s vysoce výnosnými certifikáty za osm miliard dolarů, tedy za zhruba 184 miliard korun. Federální soud v Dallasu uvedl, že muži již byli obviněni.

http://tydlitatova.blog.idnes.cz/c/70903/Koupu-se-v-zidovskych-penezich.html

Koupu se v židovských penězích

Některým laskavým čtenářům nedá spát můj vedlejší příjem spočívající ve skromných honorářích za články na blogu a v platbách za vlastizrádnou činnost. Vycházím tedy vstříc tomuto zdravému zájmu o soukromí prosté sionistické agentky a seznámím vás s realitou svého pracovního dne.

Vstávám časně, kolem půl dvanácté. Komorná mi přinese na zlatém podnose kaviár, slavičí mandle, netopýří mlíko a šampaňské. Oko se potěší několika kvítky již vyhynulých orchidejí ve vázičce, denní tisk nečtu, předčítá mi jej otrok k tomu určený, většinou zajatý revizionista převychovaný rafinovaným mučením.

  Vstávání je obtížné, neboť všude po ložnici leží zlaté cihly, několikrát jsem si o ten neřád ukopla palec. Marně se vadím se služebnictvem, aby vždy takové věci uklízeli, ale ti lenoši se brání slovy, že ryzí zlato je tuze těžké a že odbory jim brání zvedat tak těžká břemena. To víte, dnes je se služebnictvem plno starostí, není to jako dříve, kdy bylo možné odmlouvajícího komorníka zbičovat a předhodit hladovým křečkům.

  Následuje koupel v diamantech, také nic, co byste měli závidět. Pro informaci – broušené diamanty hrozně škrábou. Ale koupat se v diamantech musím, co jiného má agent židovského spiknutí s těmi hromadami šutrů dělat? Služebnictvo celý den pálí v kotelně svazky dolarů, které mi přišly včera, takže i v těchto chladných dnech mám v paláci hezky teplíčko, jen ty kovové pásky prý ucpávají rošt, lepší je pálit akcie, ale nyní v době krize to už také dělá kdekdo, to není nic extra. Eura hoří trochu líp, ale zase čadí.

  Pak sednu k platinovému počítači a napíši nějaký paskvil na objednávku Světového sionistického spiknutí a Nového světového řádu, z tajných zednářských kruhů dostávám šifrované podrobné instrukce ohledně obsahu, vhodných výrazů i délky. Samozřejmě speciální balíček supertajných instrukcí se týká toho, jak vytočit některé blogery, diskutéry iDNESu a vůbec veřejně činné a jinak posvátné osoby, představitele našich dvou vlasteneckých politických stran a všech církví najednou, zejména sekty Lefébvristů sedmého dne. Je to velmi odpovědná práce.

  Vyčerpaná tímto výkonem jdu odstřelit několik vysoce chráněných živočišných druhů nebo mužů bílé rasy do soukromého safari, pak následuje lehká večeře, nejraději biftek z živého diskutéra, kvalitní víno a křepelčí jatýrka s estragonem. No a večer shlédnu soukromé gladiátorské představení ve vlastním divadle, nebo zaletím tryskáčem do Las Vegas na zaslouženou hodinku nevinné hřejivě lidské zábavy. No uznejte, je to velmi náročný život. Ještě že to nedělám pro peníze.

Věra Tydlidátová